Pes druhé roty přehled
František Langer
Historie psa Rafa, chytrého zvířete, které se dostalo po delším bloudění k našim vojákům na Sibiři a s nimi konečně i do Čech, je jen rámcem, v němž jsou barvitě zachyceny rozmanité vzrušující i idylické chvíle ze života československých legionářů na Rusi. Langer, sám účastník těchto historických událostí, vylíčil památnou anabasi českých vojsk na dálném východě v cyklu povídek pod názvem Železný vlk, které jsou psány svérázným stilistou, jakým se nám jeví Langer už od svých literárních počátků. Stejně svěže jest líčena i tato »psí historie«, kterou věnuje spisovatel »dětem svých milých druhů, ruských legionářů, aby si v ní přečtli vyprávění o krásném psu a nádavkem poznali několik příběhů ze života svých statečných tatínků.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pes druhé roty. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Poutavá kniha o legionářích v Rusku, kde hlavní roli hraje pes a jeho pán četař Sochor. Raf se narodil na Sibiři za polárním kruhem, pásl stáda sobů u Jakutů. Když jeho majitel zemřel při cestě na jih a s matkou ho rozdělili vlci, putoval na jih sám. V únoru 1919 se dostal k transsibiřské magistrále, kde si ho ochočil četař Sochor. Pes se od něj nehnul na krok, při hlídce našel nálož na kolejích nastraženou bolševiky. Za záchranu životů se stal oficiálně psem druhé roty a dostával příděly polovinu porce masa vojáka. Ve vlaku 1. pluku kromě psů cestovali i dva medvědi Míťa a Máša, dar pro Masaryka. Nejvíc mě zaujala scéna, kdy Raf lovil zajíce a zmeškal odjezd vlaku. Běžel ze všech sil a na poslední chvíli ho Sochor vtáhl dovnitř. Působivý je i souboj se zabijáckou dogou ruského důstojníka na nádraží. Dále se popisuje cesta do Irkutska, dále do Vladivostoku přes Bajkal, Mandžusko do Japonska, Singapuru, kolem Afriky, Suezem do Terstu. Většinu knihy ale Raf leží na podlaze teplušky a poslouchá příběhy legionářů, kterými si krátí dlouhou chvíli (např. jak snědli psa ruského generála, jak rozvědčík Mašín v převleku za prostého ruského vojáka získal informace o německých jednotkách v Kyjevě a okolí, jak staroch Pánek (přitom mu bylo 50 let) zajal svého syna - rakouského vojáka, vzpomínky na patero mrtvých hrdinů: plukovníka Švece, praporčíka Šešína, důstojníka Fajnora, praporčíky Všetičku a Ottu). V Irkutsku po legionářích stříleli ze zálohy, někdo střílel i po Sochorovi a trefil i Rafa, ten útočníka zardousil. Autor dle svých slov: tuto knihu věnuje dětem svých milých druhů, ruských legionářů, aby si v ní přečetly vyprávění o krásném psu a nádavkem poznaly několik příběhů ze života svých statečných tatínků.
Výjevy ze psího života jsou určeny dětem, ale historky o legionářích jsou spíše pro dospělé, jelikož jsou plné drastických scén (např. legionář s ustřelenou půlkou hlavy se jen v podvlékačkách plazí ke trati nebo popis bolševického mučení). Děti by je měly přeskočit. Příběhy jsou doplněny úvahami o svobodě, vlasti, údělu člověka, o dobru v každém člověku. Jako úvod do legionářské problematiky jen doporučuji.
Zatím jsem neměl tu čest z žádnou knihou o legionářích. Tato je první. Čtení je to z části pro mládež a s části pro dospělé. Větší část je tady tvořena historkami jednotlivých vojáků a ten zbytek je o psovi druhé roty, Rafovi. Čtení to bylo pěkné a zajímavé, ale tak nějak bych zvolil, pro sebe, jiné vyprávění. Dcera byla s knihou, při večerních čteních spokojená.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (2)
„Celá výprava šedesáti tisíc z Ukrajiny k Tichému oceánu byla již sama o sobě tak fantastickým výkonem, že žádný romanopisec by si nemohl vymysliti něco neobyčejnějšího. Vítězný boj neozbrojených lidí s protivníkem ozbrojeným až po zuby, kterému pouhými kameny musili z rukou vyrážet kulomety! Děti malinké země obsadí polovinu největší pevniny, která jim byla neznáma, o níž donedávna nic nevěděli, leda že jest nesmírně rozlehlá a podnebí v ní kruté. Bývalí nespolehliví, líní a neschopní vojáci, dokud byli pod holí rakouských důstojníků, dovedou nyní, svobodní bojovníci své příští svobodné vlasti, zorganizovati, vystrojiti, vyzbrojiti, vyživiti a dovésti domů celou armádu! Ne, žádný Verne by si nevymyslil příběh tak dobrodružný, a kdyby si jej byl vymyslil a kdyby jej byl napsal a třebas doslova napsal tak, jak se poté udál, byl by každý nad ním zavrtěl hlavou a byl by řekl: Tohle je příliš a přespříliš fantastický příběh.“
„V té chvíli zahlédl Sochor Rafovy dokořán otevřené oči. Pohled byl tak krátký, že nebylo Sochorovi možno popsati, co viděl, ale mžik stačil, aby pochopil, že tyto oči jsou plny zoufalého strachu. Až se zachvěl nad zoufalstvím, které z nich volalo, a za dvě tři vteřiny, které následovaly, prolétlo náhle rozechvělou Sochorovou myslí tolik myšlenek, že by nebyly hodiny stačily na jejich vypovědění. Porozuměl, že Raf v boji vítězí, že vraždí mohutné zvíře. Ale že je vraždí ne z rozkoše, ale ze strachu, ze zoufalého strachu. Nyní v těchto dvou vteřinách, si Sochor nad pohledem psa jasně vzpomněl, že již viděl stejné pohledy, stejné oči, stejně zoufalé strachem. Bylo to, když se kdysi při útoku octl v zákopu proti velikému Němci. Napřahoval na jeho hlavu mocným rozmachem pažbu své ručnice a Němcův bajonet létl prudce proti jeho hrudi. A tentokráte (pažba Sochorova dopadla na Němcovu hlavu o zlomek vteřiny dříve než bodák projel Sochorovou hrudí) uviděl Sochor v očích Němcových po zlomek vteřiny pohled, kterému porozuměl až nyní: že to byl stejný pohled jako nyní Rafův, pohled tvora vraždícího z úžasného strachu. A vzpomněl si na několik desítek lidských očí, očí svých druhů, do nichž nahlédl za zborovského útoku, když z černých, prachem pokrytých tváří svítila jen bílá bělma. Nehořel v těchto očích týž šílený strach? nyní, právě nyní v druhé nebo třetí vteřině, se Sochorovi rozbřesklo, že člověk nevraždí z nadbytku sil, ani z rozkoše, ani z vlastní vůle, ale ze strachu, z šíleného strachu, který jest silnější než všechno ostatní: člověkův soucit, přirozená dobrota, lidská kultura. Že vraždí ze strachu o skývu chleba, ze strachu o život, ze strachu před pokořením a ponížením, z temného, ale tím děsivějšího strachu před budoucím osudem příštích generací a nejistým během příštích století. A nyní, právě nyní si uvědomil, že člověk vraždí jen ze strachu a pro nic jiného, a bude vraždit, dokud s jeho srdce nesejme nějaká božská léčivá ruka všechen zoufalý strach o vše milované a nutné...Co všechno neprocítí člověk v takových vteřinách!“
Kniha Pes druhé roty v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 54x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 43x |
| v Chystám se číst | 11x |
| v Chci si koupit | 1x |
| v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
| 1964 | Bratrstvo Bílého klíče |
| 1956 |  Pražské legendy |
| 1968 | Periferie |
| 1992 | Pes druhé roty |
Nejsem milovník psů, ale tomuhle jsem opravdu fandila! Kniha nenásilným způsobem ukazuje život legionářů a jejich návrat domů.