Pět amerických prezidentů, česká babička a já přehled
Eliška Hašková-Coolidge
Narodila se v Praze, jako osmiletá s rodiči emigrovala. Ve své knížce vzpomíná na svoje české kořeny, lidi, kteří ji formovali, americká studia i roky ve službách Lyndona Johnsona, Richarda Nixona, Geralda Forda a Jimmyho Cartera. Vypráví o světě vysoké washingtonské společnosti, v němž se díky svému původu, práci i sňatku pohybovala, i vztahu své rodiny k zemi, ze které vzešla.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pět amerických prezidentů, česká babička a já. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (22)
Krásná vzpomínková kniha o inspirativní, velmi kultivované dámě Elišce Haškové Coolidge (* naroz. 1941 v Praze). Je to odbornice na etiketu a společenské chování, která se prosadila v Americe. Hodně mně imponuje, pro mě bude už navždy prototypem úspěšné charismatické ženy, která si právem zaslouží obdiv. Působí skromně a přitom vznešeně. Je to bývalá ředitelka Kanceláře prezidentských zpráv (vedla protokol) a byla sekretářkou pěti amerických prezidentů v Bílém domě (1963–1981). Pracovala také na Ministerstvu zahraničí USA. V 90. letech se vrátila do České republiky, založila Coolidge Consulting Services a přednášela „Umění a management společenského chování, obchodní a diplomatický protokol“. Ve svých záživných pamětech píše o svém soukromém i pracovním životě jak v USA, tak v ČR. V naší zemi získala ocenění jako Významná česká žena ve světě a je nositelkou Medaile Za zásluhy.
Má dnes již dospělou dceru Alexandru.
"Vždy jsem musela být lepší než rodilé Američanky, abych se prosadila. Alespoň o jeden stupeň lepší v každém směru od chování přes vědomosti...". Musela překousnout hodně tvrdých zkoušek a skvěle v nich obstát, projevila velkou houževnatost. Domnívám se, že se patrně setkala i s předsudky a musela se vypořádat s různými těžkostmi. Ještě jednou podotýkám, opravdu obdivuhodná, sympaticky působící žena.
Dodatek: Četla jsem 1.vydání této knihy (r.2005), kde se jméno a kauza Babiš vůbec nevyskytuje. K druhému, upravenému vydání této knihy se tedy nemůžu vyjádřit. Dodávám, že jak jsem obdivovatelkou její houževnatosti a jiných kvalit, tak hluboce nesouhlasím s jejím příklonem k hnutí ANO.
Napsané je to velmi jednoduše, ale čtivě. Spíš než stylem, je to vlastním příběhem. Autorce se stalo v životě tolik věcí, že by to vydalo na několik životů.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pět amerických prezidentů, česká babička a já v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 142x |
ve Čtenářské výzvě | 27x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 45x |
v Chystám se číst | 43x |
v Chci si koupit | 12x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy knížky
2005 | Pět amerických prezidentů, česká babička a já |
To tě inspiruje, říkala mi maminka, když mi knížku půjčovala. Zmýlila se. A u spousty věcí se divím, že se proti nim sama maminka neohradila.
Paní Hašková Coolidge je opravdu každým coulem Američanka. Navíc z penězi nasáklých poměrů. Podle toho taky přemýšlí a tvoří svůj názor na lidi a svět. Na tom není nic špatného, možná tak úsměvného, když to vztáhneme na náš stát a jeho zkušenosti. Jenže ona je taky, alespoň pro mě, mimořádně nepříjemný člověk; sebestředný a chvílemi neoprávněně sebelítostivý. Je fakt, že dlouholetá práce v Bílém domě je opravdu obdivuhodná, ale tím to u mě vážně končí.
Od této osoby se mi dostalo mnoho zklamání, vyzdvihnu několik z nich, těch nejpalčivějších.
Po rozvodu jsem byla moc chudá. Tak to ani omylem. Chudý neznamená, že si můžete dovolit platit pečovatelky pro nemocného člověka (zkušenost mojí maminky). A už vůbec to neznamená, že si jako první na svém panství znovuotevřete stáje a tam si živíte koně (moje zkušenost). Obojí je sakra drahá sranda. Chudý znamená, že máte 6600 Kč a z toho si platíte kolej, jídlo, hygienu, učebnice, oblečení, posezení s přáteli, kulturu, prostě všechno. (Taky moje zkušenost, na kterou sice občas nadávám, ale zároveň moc dobře vím, že mi toho do života dala opravdu hodně.) Obávám se, paní Hašková Coolidge, že s mými prostředky byste nevydržela ani den.
Neměla jsem ráda, když se na mě s prosbou o pomoc či podporu obraceli lidé, které jsem viděla jen jednou v životě. Václava Havla jsem viděla jeden den, kdy jsem ho provedla Bílým domem. Po návratu do České republiky a rozvodu mi nepomohl. Nebo: Ocenění by si zasloužili spíš ti, kteří za komunistů zůstali v zemi a zde bojovali každý den o alespoň trochu normální život, ne lidé v exilu. Mému tatínkovi poděkoval, hrůza, jen jeden člověk. Jako vážně?
Jsem inteligentní žena. Jé, tráva roste, a jé, ono je potřeba ji sekat. Nebo: Emigrovali jsme, (a hádám, že tedy neplatili poplatky) a oni nám, ta troufalost!, sebrali hrob. No to je div!
A takhle bych mohla pokračovat dál a dál. Díky, ale NE!
P. S. Přes krušné začátky si teď nežiju vůbec špatně. Takže zahořklá, třeba zrovna kvůli penězům, fakt nejsem. Jasně, že kdybych měla víc, bylo by to super. Protože bych byla v klidu, zabezpečená na teď i na stáří. Mohla bych zabezpečit maminku, která těch peněz opravdu moc nemá. A taky bych mohla zabezpečit svoje budoucí děti. Ale beru, co mám, protože moc dobře vím, že spousta lidí se má mnohem, mnohem hůř než já.