Piliere zeme přehled

včera

Už když jsem byla malá, tak se nám tahle bichlička válela doma v knihovně. V té době jsem si říkala, že jí někdy musím přečíst. Konečně po patnácti letech přišel ten čas. V poslední době jsem četla poměrně dost knih, které měly kolem tisíce stránek, ale nejsem úplný fanda historických románů, tak jsem se rozhodla, že Pilíře dám v audioverzi. A rozhodně nelituji. Audiokniha je naprosto skvěle načtená panem Fridrichem a příběh se opravdu poslouchá sám. Většinou navíc jedu knížky ve zrychlení, ale tady to nešlo. Nechtěla jsem, aby mi něco uniklo, tak jsem jela skoro celých padesát hodin bez zrychlení.
Příběh si mě opravdu brzy získal a těšila jsem se na každý volný čas, kdy se budu moci ke knize zase vrátit. Postavy jsou skvěle vykreslené, místa krásně popsaná. A celý příběh se člověk modlí, aby opravdu dobro zvítezilo nad zlem.
Vůbec nechápu, proč nečtu historické romány, protože tohle mě bavilo moc a určitě si někdy otevřu i pokračování. A poklona panu Follettovi, že dokázal vše tak podrobně sepsat a zasadit do daného období tolik zajímavých postav.

09.02.2025

Kniha Pilíře země je příběhem ze středověké Anglie, kde kosatost a rozsah příběhu myslím přesně odpovídá počtu stranám. To znamená, že na skoro 1000 stranách poznáte spoustu postav, které se objevují a mizí, poznáte část ne tak známé historie. Nemá cenu příliš nastinovat dej, zkrátka stačí říct, že si autor vymyslel řadu postav, které nás provazeji reálnými kulisami a středobodem vyprávění je opatstvi Kingsbridge a její svatostánek.

Ken Follet každopádně umí přesně říct to, co chce, umí vykreslit nejednorozmerne postavy a přitom vyprávět a opírat se o historická fakta. Ne vždy je samotný dej úplně strhující, zvláště prvních 400 stran je poměrně pomalych a dlouhé popisy stavby katedrály budou jistě pro některé lidi ubijejici, ale kdo je číst nechce, může je v klidu přeskočit a soustředit se na dej. Komplexnost je pak jistě tím hlavním pozitivum, které bych zmínil. Pilíře země jsou zkrátka komplexním romanem, kde po konci zůstanete dlouhé hodiny jen přemýšlet a přehrávat si v hlavě, co vše se tam tedy stalo. Je to opravdu, jakoby jste to prozili s postavami. Kdekdo navíc bude vnímat za pozitivum, že kniha není vlastně až tak kosata a obestrena filozofii, jako ty od Umberta Eca či Waltariho.
Prostě mate-li rádi velké příběhy z historie o malých lidech, běžte to toho!