Pilíře země přehled

dnes

(SPOILER) Bylo to tak trochu jako sledovat časosběrný dokument. Ale navzdory tloušťce knihy a množství hlavních postav příběh překvapivě odsýpá jedna báseň.
Ač jsem fanouškem děl jako Písně ledu a ohně, nebo Zaklínače, tedy světů, které jsou plné šedých postav, užil jsem si Follettovy jednostranné charaktery dosyta.

Ano. Máme to tady prostě rozdělené na dobré a záporné postavy a tak to prostě je. Zatímco převor Filip je ztělesněním víry a pevných zásad, Tom ochrance rodiny a blízkých, jsou zase Hamleighovy a jejich spojenci typickou ukázkou bezpáteřnosti a mocichtivosti. (Snad jedinou ukázkou šedé postavy byl Richard a i u něj bych nepoužil přesně tohle označení.)

Co musím Follettovi uznat je, že ačkoliv má kniha přes 900 stran, není to nuda. V každé kapitole se něco děje a zvraty v ději jsou opravdu napínavé.

Kde musím nějaké bodíky strhnout, je přehnaná úchylka autora nam neustále dokola opakovat, jak se staví katedrála. Ano, je úžasné vidět, jak moc se autor do tohoto tématu nadchl, myslím si však, že to v takové míře knize škodí.

Díky tomu mohla být kniha o něco kratší, zato však bez těchto hluchých míst, které pro mě fungovaly prostě jako výplň a od čtvrtiny knihy jsem tyto odstavce začal přeskakovat. Škoda.

Jinak ovšem musím říct, že jsem si knihu užil a autorův styl vyprávění mě dokázal vtáhnout do děje (až na ty stavební části).
V budoucnu se určitě vrhnu i na druhý díl.

24.09.2024

Dávno jsem ji přečetla, teď si s ní prokládám hodinové cesty do práce v podobě audioknihy. Nemá chybu, nechce se mi vystupovat z auta, i když už vím, co bude dál...