Na věky věků přehled

10.05.2024

Opět velmi napínavé, nutící k obracení stránek, tak jak téměř vždy u knih Ken Folletta. Poutavý, zasvěcený a podrobný pohled na dobu středověku a tehdejší mravy. Současně se v mysli při čtení zjevují výrazné paralely s dobou dnešní - morová epidemie, některé lidské charaktery. Přesto, že kniha má děsivých 923 stran, je úžasným zážitkem ji přečíst. (Závěrem jen malá výtka: trochu vadí třídění většiny postav na hodné a zlé).

09.04.2024

Myslím, že moje postřehy nebudou jiné od toho, co už bylo řečeno, přesto si je neodpustím. Pilíře země byly první a do nich jsem se zamilovala (i seriál je výborný, čas od času dostanu chuť se na něj znova podívat), Večer a jitro a teď i Na věky věků jsou takové odvary s hodně podobnými postavami i zápletkou. Místy jsem zvedala obočí nad detailními popisy některých sexuálních scén a nemůžu se ubránit dojmu, že se v nich autor tak trochu vyžívá. Mimo to je to vlastně taková historická pohádka, místy trochu drsnější, ale dobrým koncem si můžeme být jisti.

Follet je extrémně poutavý vypravěč, byť jeho romány jsou od Egypťana Sinuheta nebo Quo Vadis kvalitou vzdálené (je ale fér je srovnávat?). Konce mu nicméně moc nejdou - honem honem doplést nitky, na posledních několika stranách z devíti set popsat, jak jsou vsichni (čti: ti dobří) spokojení a budou už tak nějak žít šťastně až do smrti. Sečteno a podtrženo, zatímco Pilíře země mají čestné místo v mé knihovně, Večer a jitro i Na věky věků pošlu dál - byť nová vydání od Knižního klubu jsou krásná, nejsem velký fanda přechovávání knih, které nemám v úmyslu číst znova. Na Ohnivý sloup budu pár let zase sbírat síly.