Písně Vrbovýho proutku (eskymácká poezie) přehled
neznámý - neuveden , Ladislav Novák , * antologie
Eskymácká či – jak se dnes říká – inuitská poezie shrnutá v souboru Písně Vrbovýho proutku okouzluje prapůvodní prostotou lidských hodnot, jež sdílíme všichni bez ohledu na to, k jaké rase nebo kultuře na tomto světě patříme. – Druhé vydání.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Písně Vrbovýho proutku (eskymácká poezie). Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
K této sbírce jsem přišla legračním způsobem - z roztržitosti mi zůstala v ruce, zatímco jsem z knihovní police vytahovala jinou knihu básní. Zjistila jsem to až doma a při zběžném prolistování mě čekalo další překvapení: některé písně jsem poznávala, v jiném překladu jsem je četla letos v létě v Rasmussenově Cestě bílým tichem. Ve své přímočarosti, konkrétnosti a nezvyklých metaforách (který Středoevropan by přirovnal děťátko k hlaďoučkému kousku ledu?) jsou to opravdu zvláštní, přesto srozumitelné básně a překlad do směsi obecné a hovorové češtiny tomu ještě přidává.
na děti myslím
na svý ubohý děti
a všechno je takový tmavý
jak v kožený bundě
***
jak krotký zvíře sem šla mezi lidma
ale potom potom přišla ta zpráva
vo smrtelný ráně
vo rychlým útěku mýho syna
v divoký hory se proměnil svět
já vrávorám na strmým srázu
***
a já
já po něm nehodil harpunou!
ptáte se proč?
snad sem ho litoval toho tuleně
nebo snad proto že bylo tak hezky
a že se radoval ze slunce
stejně jak já
Zvlášť půvabné mi připadaly "hádavé" vztahové písně v závěru, spojené se zpěváckými souboji. Působí až jako karikatura, jak nepokrytě vykřikují, co my si na veřejnost netaháme.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Písně Vrbovýho proutku (eskymácká poezie) v seznamech
v Přečtených | 15x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 10x |
v Chystám se číst | 3x |
v Chci si koupit | 5x |
Možná jste četli antologie lidové poezie různých národů (Rusů, Ukrajinců, Španělů...), ovšem slovesnost tzv. přírodních národů je trochu jiná kategorie. Tyto národy ze sebou nemají dlouhý civilizační vývoj a žily donedávna tak, jako jejich předkové. Většinou nemají žádné písemnictví a my jejich slovesnost známe z prací etnografů, antropologů a cestovatelů. Takové jsou i Písně vrbovýho proutku. Jdou ke kořenům lidské existence v drsné přírodě na severu. Jsou stejně přímočaré jako černošská blues.
Abyste jim líp porozuměli, doporučuji Grónské mýty a pověsti sebrané Knudem Rasmussenem (pěkná drsárna!) nebo jeho Cestu bílým tichem. A skvělý archetypální výklad inuitského mýtu o Ženě Kostře najdete v knize Ženy, které běhaly s vlky od výborné vypravěčky Clarissy Pinkoly Estés (to budete koukat!).
Pokud vás zajímají rozdíly mezi naším myšlením a myšlením přírodních národů, určitě si přečtěte knihu Myšlení přírodních národů od otce kulturní antropologie Clauda Lévi-Strausse.
To vše jako nadstavbu této útlé knížečky "lidové" poezie.