Písně Vrbovýho proutku (eskymácká poezie) přehled

05.10.2020

Možná jste četli antologie lidové poezie různých národů (Rusů, Ukrajinců, Španělů...), ovšem slovesnost tzv. přírodních národů je trochu jiná kategorie. Tyto národy ze sebou nemají dlouhý civilizační vývoj a žily donedávna tak, jako jejich předkové. Většinou nemají žádné písemnictví a my jejich slovesnost známe z prací etnografů, antropologů a cestovatelů. Takové jsou i Písně vrbovýho proutku. Jdou ke kořenům lidské existence v drsné přírodě na severu. Jsou stejně přímočaré jako černošská blues.
Abyste jim líp porozuměli, doporučuji Grónské mýty a pověsti sebrané Knudem Rasmussenem (pěkná drsárna!) nebo jeho Cestu bílým tichem. A skvělý archetypální výklad inuitského mýtu o Ženě Kostře najdete v knize Ženy, které běhaly s vlky od výborné vypravěčky Clarissy Pinkoly Estés (to budete koukat!).
Pokud vás zajímají rozdíly mezi naším myšlením a myšlením přírodních národů, určitě si přečtěte knihu Myšlení přírodních národů od otce kulturní antropologie Clauda Lévi-Strausse.
To vše jako nadstavbu této útlé knížečky "lidové" poezie.

27.12.2018

K této sbírce jsem přišla legračním způsobem - z roztržitosti mi zůstala v ruce, zatímco jsem z knihovní police vytahovala jinou knihu básní. Zjistila jsem to až doma a při zběžném prolistování mě čekalo další překvapení: některé písně jsem poznávala, v jiném překladu jsem je četla letos v létě v Rasmussenově Cestě bílým tichem. Ve své přímočarosti, konkrétnosti a nezvyklých metaforách (který Středoevropan by přirovnal děťátko k hlaďoučkému kousku ledu?) jsou to opravdu zvláštní, přesto srozumitelné básně a překlad do směsi obecné a hovorové češtiny tomu ještě přidává.

na děti myslím
na svý ubohý děti
a všechno je takový tmavý
jak v kožený bundě

***

jak krotký zvíře sem šla mezi lidma
ale potom potom přišla ta zpráva
vo smrtelný ráně
vo rychlým útěku mýho syna
v divoký hory se proměnil svět
já vrávorám na strmým srázu

***

a já
já po něm nehodil harpunou!
ptáte se proč?
snad sem ho litoval toho tuleně
nebo snad proto že bylo tak hezky
a že se radoval ze slunce
stejně jak já

Zvlášť půvabné mi připadaly "hádavé" vztahové písně v závěru, spojené se zpěváckými souboji. Působí až jako karikatura, jak nepokrytě vykřikují, co my si na veřejnost netaháme.