Planeta Interterra přehled

07.05.2022

Při četbě jsem měl jakýsi pocit dejavu, jelikož kniha v lecčem připomíná postarší titul Hlubina času, však s opačným zasazením. Namísto, aby lidé z vyspělé předvěké minulosti zavítali do současnosti, tak současní lidé zavítají do říše vyspělé civilizace skryté po věky v podzemí. Planeta Interra je působivá pro své zasazení, které bude každému povědomé, kdo četl Cesta do středu Země. Stejně jako ve Vernerově povídce objevujeme gargantuovske podzemní sloje ukrývající celý prehistorický svět obývaný vyspělou civilizací. Robin Cook nám nabízí zajímavé prostředí, ale zůstává otázka, zda se mu podařilo také napsat zajímavou zápletku.

Kdo očekává dobrodružnou cestu za objevováním nových kultur, odhalování tajemství dávnověku a vnitřního světa a technické výkvěty vyspělé civilizace, bude mírně zklamán. Zajisté, jsme svědky mnoha odhalení, jako pravda o UFO, pravda o Atlantidě i fungování fyziky času, ale nikterak do hloubky. Jde o letmé zmínky a vše je mnohdy jen nakousnuto. V tomto spíše hovoříme o kostře, na kterou autor nabaluje samotný příběh. Ten nicméně není spletitý a nebýt některých přirozenosti lidské povahy, jako nespokojenost, nedůvěra, chtíč a násilí, tak ani není nijak dramatický. S trochou fantazie by mohlo jít o průvodce nepodobný Platónově dialogům Kritias a Timaios (alias pojednání o Atlantidě). Přestože je nám vyobrazen ideální svět bez násilí, který již nesní o dlouhověkosti, technicky vyspělý a plný tělesné i duchovní rozkoše, je tento ráj autokratický, nepružný a někdy i nudný.

A do toho jsme zasazeni, my čtenáři, společně s osádkou batyskafu Okean zahrnující podezíravého ex-kapitána námořnictva, dva neomalené hlubinné potápěče, inteligentní doktorku geologie a abiciózního vedoucího projektu hlubokomořského ponoru. Skupina je to rozmanitá a každému je věnován prostor se projevit.
Nejvíce výraznou svým projevem je dvojice testosteronem obdařených potápěčů, kteří se neustále předhánějí v mužných postojích a proslovech. Nestojí o žádné technické zázraky podzemního světa, krom překrásných žen, omamného opojení a zábavy. Jejich přebujelé chování se však změní v nasílné a zapříčiní rozkolísání ve samotném interrské společnosti i mezi částí pozemské skupiny.
To naopak Suzzane a Perry jsou plně fascinování tím, co příbuzní člověka dokázali za stovky milionů let. Jejich interakce s tímto světem je asi nejblíže tomu, jak by se chovala většina z nás. Přesto ani postoj Donalda, vysloužilce z US navy, mi nebyl zcela lhostejný a po celou délku příběhu jsem zřejmě podvědomě nejvíce tíhl právě k němu – prozíravý, neměnný ve svých postojích, inteligentní, leč mírně bručoun.

Jak jsem už uvedl, kniha představuje celou řadu otázek společenského, technického a historického rázu. Přesto nestrvává u nich, nepracuje s nimi hlouběji a nerozvijí. Svět Interry je tak pro ty hloubavější prázdný a mnohdy lze poukázat na dílčí chyby technického rázu. Už jenom otázka, zda by takový svět mohl existovat po eóny let a nedojít zkázy je spekulativní. Ale jak praví samotní obyvatelé Interry, oni byli první lidé a současný člověk je pouhým evoluční napodobeninou, jako pravěký ichtyosaurus a delfín, savec s rybím tělem.

S ohledem k mnoha okolnostem nemám ke knize žádných větších výhrad, a jak bylo už uvedeno řadou jiných čtenářů, nabízí zajimavou výpravu, kterou ti zdatnější zvládnou za jedno odpoledne.