Po stopách dávných věků aneb Vitějice v dobách středověku přehled
Ladislav Skočný
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262145/bmid_po-stopach-davnych-veku-aneb-viteji-X11-262145.png
5
1
1
Autor nás ve svém díle zavede zpět do středověkého Prachaticka.Vyčerpávajícím způsobem se věnuje hlavně dějinám hradu Osule a Vitějovic. V bohaté příloze popisuje nejen okolní městečka a vesnice, ale např. i Strakonice,Horažďovice, hrad Pořešín či Helfenburk.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Po stopách dávných věků aneb Vitějice v dobách středověku. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Po stopách dávných věků aneb Vitějice v dobách středověku v seznamech
| v Přečtených | 1x |
| v Knihotéce | 1x |
| v Chystám se číst | 2x |
Autorovy další knížky
| 2019 |  Vojenský výcvikový prostor Boletice - historie a současnost |
| 2020 | Poklady řeky Hostice |
| 2015 |  Šumava patřila sklářům (Suchdolsko, Novohradsko, východní a střední Šumava) 1. díl |
| 2012 | Po stopách dávných věků aneb Vitějice v dobách středověku |
| 2016 | Šumava patřila sklářům (střední a západní Šumava) 2. díl |
Nejprve jsem měl knihu zapůjčenou z městské knihovny, ale hned po pár přečtených stranách jsem ji musel vlastnit. Oslovil jsem autora a osobně si ji u něho s radostí zakoupil. Je napsána přehledně, srozumitelně a poutavě. Přiznám se, že jsem ji dosud celou pečlivě nepřečetl, ale spíše listoval a vybíral si oblasti které mě zajímaly. Poutavě byl pro mě popsán život ve středověku i s jeho pikantnostmi. Víte například jak vznikla tradice svatebních květin? Průměrný středověký člověk se koupal jednou do měsíce a to ještě jen v teplé sezoně. Šaty si nepral třeba celé měsíce. Nevěsty tedy musely zákonitě páchnout jako tchoř. S toho důvodu se většina svateb odehrávala na jaře a nevěsty nosily kytice květů, aby zápach umírnily.
Ve středověku to opravdu nebyl žádný med. Vždy když sedím v zubařském křesle, vzpomenu na vyrvání zubu kovářskými kleštěmi od hromotluka se špinavýma prackama a hned se cítím v 21. století lépe.
Děkuji panu Skočnému za práci kterou si se shromažďováním informací dal a neváhal se o ně s námi podělit!