Po stopách Divokého západu přehled

10.10.2018

Širá jako moře rozprostírá Prérie zeleně ryšavou hladinu svých travin do nedozírna. Na jasně modrém nebi se kupí oblaka, převalují se přes sebe jako zápasící obludy.
Příroda, velkolepá a nepřátelská zároveň, jako by byla bez života. Nic se nepohne.
Jen majestátní orel krouží po nebi a slídí po kořisti.
. . . Náhle obzor ožívá.
Na namodralé, nehybné čáře v dálce jako by vyrostl temný hutný stín. Pohybuje se k západu rychlostí tekoucí lávy - to táhnou bizoni, pánové země!

Navnadil vás úvod knihy ke čtení? Přečtěte si ji, stojí to za to.
Je to opravdu dávno, co jsem ji četla poprvé. Ve Francii vyšla v roce 1961. Joe Hamman píše o svých zkušenostech z pobytu v prérii, o lidech se kterými se setkal a tom, co mu vyprávěli pamětníci.A byla to samá známá jména.V těch letech počátku minulého století ještě žilo dost pamětníků osidlování amerického západu.

Zajímavé jsou i dodatky k některým kapitolám. A v doslovu se dočtete i o prvním informátorovi české veřejnosti o Dalekém Západě. Byl jím český malíř a cestovatel Bohuslav Kroupa.