Pod bičem milostným přehled
Jan Zahradníček
Vzácné dílo české milostné lyriky. Tato Zahradníčkova sbírka je už dílem zralého básníka. Vypovídá nejen o citovém okouzlení, ale proniká až k hloubkám smyslu lásky k ženě. Básně vznikaly v letech 1940 ? 1944 na západomoravské Vysočině, která je v nich přítomná svou opojnou krásou. Stejně tak je však v pozadí přítomný válečný svět hrůz a vraždění, ?svět plný peříček z rozdraných hnízd?. A v tom prožívají nesnadný osobní osud milenci uprostřed ?nástrah a klevet?. To vše dodává veršům mimořádnou dramatičnost a napětí lásky, něhy a hrůz i žalu. Sbírka stojí v centru Zahradníčkova díla. Vrcholí a štěstím lásky se uzavírá jeho první tvůrčí období.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pod bičem milostným. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pod bičem milostným v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 28x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Knihotéce | 12x |
v Chystám se číst | 6x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1990 | Znamení moci |
1947 | La Saletta |
1991 | Jeřáby |
1990 | Ježíškova košilka |
1969 | Čtyři léta |
Pro mě osobně zatím nejsložitější básnická sbírka od Zahradníčka. Nebudu si vymýšlet, ne všechny básně jsem hned pochopil, ale tak to snad i má být, průhledný a zcela jasný je vlastně pouze kýč, a kýč je na hony vzdálen Zahradníčkově poezii. Opět jsem však našel básně a sloky, které se vpily do mého nitra a oslovily snad to uvnitř, co tam je, a srdce tím nemyslím.
Když s věží babylonskou se lopotí všichni,
křížem stébla ty nepřeložíš, ty nedbáš
lomozu ustavičného kol, kladiv a pístů,
ani se důmyslnosti omráčit nedáš.
Spíš vločka, jež padá, spíš kapka, jež s kapkou
se na slunci líbá, tvé účasti zasluhuje si.
Když pahorky vrávorají, ty zlehounka držíš
v poledním vánku svém každý list.
(z básně Lásko, ó lásko)
Vždyť v jejich vzlyku věřit nelze mi,
že dočasná jen tvář ta přelíbezná
jak křídel stín se mihne po zemi,
jak říše zřítí se, co Boha nezná.
Vždyť to, co ztrácí se, to nejsme my,
my skvoucí prach, vířící v slibu daném,
že umírajíce my z mrtvých vstanem.
(z básně Blíž, blízko jsi)
Já vím a nevím pře, jak pozdraviti
tvůj úsměv radostný,
zřím na čele, kol spánků žílobití
dost místa pro ostny.
(z básně Dost nebes v očích tvých)