Pod mocným anjelom přehled

04.01.2022

Autor vie písať, to je jasné. Ďalšie je potom, či sa strafí do vášho vkusu, čo sa v mojom prípade asi ani veľmi nestalo, ale to nič. Prelúskal som to a z všetkého toho alkoholu mi bolo takmer zle. Určite úprimná a pôsobivá spoveď. Som rád, že skončila pozitívne. Alkohol je dobrý sluha, no zlý pán, na to nikdy nezabúdajme, hm.... Česť práci, Polska ješte nezgynjela!!!

03.02.2021

Prvních padesát stran jsem z toho byl vyloženě na větvi, pak to začalo drobet chátrat, i tak je přirovnání k Vieweghovi na obálce dosti vzdálené; tahle kniha je totiž velmi rafinovaně strukturovaná.
V různorodých kapitolách se kříží vzpomínky, dopisy, citáty od slavných literátů i úvahové pasáže, téma pro mě už tak úchvatné není – další intelektuál (zřejmě do jisté míry Pilchovo alter ego), který takzvaně "propil všechny pračky světa". (s. 58) Problematika alkoholu je zde zásadní otázkou, řeší se ze všech různých stran, ale v protikladu k tomu máme zas takové to knihomolství a literátství. Vypravěč povídá o zážitcích z alkoholové léčebny a seznamuje nás s různými zvláštními postavičkami rázu svérázného.
Stylisticky je to paráda, obzvlášť různé stupňování a opakování větných konstrukcí působí naléhavě. Naopak v pasážích, kde se popisy podléhají imaginaci a dostávají nereálných rozměrů, naléhavost kvůli odklonění přece jenom upadá.
Ale drajv to má! A hlavně, co nechápu: v Polsku devět dotisků? Halo? Poláci jsou asi silně intelektuální, nebo nevím, nicméně takto si masovou literaturu rozhodně nepředstavuji. Pěkný!

Nastoupila jsem do výtahu a stiskla všech dvanáct tlačítek, bydlíme totiž ve dvanáctém patře. Díky tomu se výtah každou chvíli zastavoval a já během té dlouhé cesty přerušované častými zastávkami popíjela šampáňo.
(s. 26)