Podruhé a naposled aneb Mírové dělení Československa přehled
Karol Wolf
Slovenský novinář a korespondent deníku MF Dnes Karol Wolf sestavil na základě dobových pramenů, vlastních rozhovorů a vzpomínek někdejší šéfky sekretariátu slovenského premiéra V. Mečiara Anny Nagyové obraz zákulisí "mírového dělení". První vydání.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Podruhé a naposled aneb Mírové dělení Československa. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Podruhé a naposled aneb Mírové dělení Československa v seznamech
v Přečtených | 5x |
v Knihotéce | 5x |
v Chystám se číst | 1x |
Štítky knihy
společensko-politická publicistika Václav Klaus, 1941- rozpad ČSFR
Autorovy knížky
1998 | Podruhé a naposled aneb Mírové dělení Československa |
Kniha je na pomezí memoárů a literatury faktu, a dlouho jsem si nebyl jist, jak ji chápat. Nakonec se přikláním k tomu ji chápat jako memoáry, i z toho důvodu, že v případě literatury faktu bych ji musel hodnotit mnohem méně pozitivně.
Autor svojí optikou popisuje příběh druhého dělení Československa. A nutno říct, že ten jeho pohled, navíc zásadním způsobem ovlivněný dobovou situací, způsobuje poměrně značné zkreslování příběhu. Především klade zásadní důraz na osobu Vladimíra Mečiara, kolem kterého se točí celé vyprávění. Autor, v souladu s tehdejší optikou bratislavských intelektuálů, v něm vidí takřka ztělesnění temnoty (podobně jak asi dnes Praha vidí Zemana či Babiše), a celou knihu to dává najevo. Naproti tomu, z textu vysvítá téměř až nekritický obdiv k Václavu Klausovi, který by jeho čeští kolegové jen těžko sdíleli. Co se týče samotného příběhu dělení státu, divím se, že ačkoliv autor sám studoval sociologii, nevěnuje sociologickým důvodům dělení ČSR, které jsou přitom zásadní, příliš prostoru. Mnohem více se soustředí na roli hlavních aktérů, a především na zmíněného slovenského premiéra, jehož rozebírá velmi ze široka, včetně jeho činnosti, která s rozpadem už přímo nesouvisí.
Celkově, kniha není špatná, ale berme ji radši jako klasické (osobité) memoáry, než jako vědecký text, na jehož základě by se dal rozpad federace nějakou hlouběji zkoumat.