Podruhé dnes už vychází slunce přehled

17.08.2022

Dovolím si reagovat na hodnocení uživatele knih-o-mol, se kterým nelze v jeho plné šíři souhlasit.
Dovolím si zároveň pro podložení svého tvrzení citovat z knihy Chrám plný květů, kde je z překladů Antonína Límana patrné, že například sám zakladatel formy, Macuo Bašó, v komentáři tolik zatracovaný "egocentrismus" neodsuzoval, sám podobná haiku psal, viz následující texty:
Z Eda nesu
na vějíři malý suvenýr -
horský vánek z Fudži

Můj letní plášť -
ještě jsem nevychytal
všechny vši

Jak měkkýš
se skořápkou škeble
loučím se s podzimem

Ve zmíněném komentáři citovaný text Ivana Wernishe je jako příklad dobrého haiku naprosto nevhodný. V haiku jde o zachycení přítomného okamžiku, o zachycení skutečnosti. Pomocí tohoto útvaru lze tedy zachytit jen to, co je možné postihnout pomocí smyslů. Jen to, co je reálné. Pravdivost tvrzení je jednou ze základních požadavků na formu. Hluchavky nemají nožičky, v této literární formě tedy není možné napsat, že se kvítka hluchavek seběhla.

Kde naopak souzním s hodnocením výše uvedeného uživatele, je výtka k poměrně časté dopovězenosti textů.

Aby forma zůstala živá a čtenářsky zajímavá, je žádoucí odlišný přístup, různost prostředí a rozmanitost stylů psaní jednotlivých autorů. V tomto ohledu vysoce hodnotím smysl pro humor ve zkratce zachycený v textech Jana Hofírka.

Přikládám výběr několika vynikajících haiku, s pomocí kterých bych chtěla knížku doporučit k přečtení:

Bezvětří -
ze strniště odcházejí
plačící děti

Výkřik sestry -
v čekárně se zvedl
pan Další

Túú tú Túúú tú -
od radnice odjíždí
kolona aut

Srpnová noc -
už nevím
co si ještě přát

29.07.2022

Básnická sbírka Podruhé dnes už vychází slunce mne poprvé více a hlouběji seznámila s taji haiku a senrjú. Samozřejmě, že jsme byli "nuceni" kdysi psát ještě na nižším stupni gymnázia krátké básně do různých soutěží a byl nám tehdy vštěpován "správný formát" haiku. Hlavním motivem, který provázel mé tzv. dětské formy haiku provázel především humor, který si myslím, že je důležitý i pro haiku jako takové. Troufám si proto tvrdit, že Jan zde splnil vše, co jsem od básnické sbírky očekávala. Nechtěla jsem totiž vyloženě nějaký typ oddechové literatury, ale takovou, která mne donutí se zamyslet nad určitými slovními obraty ze života.

Sbírka tedy v sobě snoubí jak vtip, stručnost vyjádření, tak i myšlenku jednotlivých haiku doprovázené, podle mého názoru, velmi povedenými grafikami, kterými knihu doprovodila paní Lenka Hofírková.

Na závěr si tedy dovolím pár haiku, které mne osobně zaujaly:
Luxusní rakev -
pozůstalí se loučí
s drahým zesnulým

Výběr hotovosti -
bezdomovec se brodí
kašnou na náměstí

a poslední, kterou si dovolím přepsat je:
Mlhavé ráno -
podruhé dnes už
vychází slunce.