Pohádka máje přehled

„Krásny sloh bez individuality je iba bezfarebnou, vyfintenou fiflendou, vyzlečte ju a uvidíte kožou potiahnuté kosti. Čím je telu krása, tým je slohu individualita.“
(S. H. Vajanský)

Čiastočne autobiografický román s výraznými prvkami impresionizmu má poetický i romantický nádych; čarovne rozprávkový dojem umocňujú autorom vyrozprávané ľudové povesti. Prostredie, videné očami Viléma Mrštíka, je popisované neobyčajne farebným spôsobom, zdôrazňujúc atmosféru konkrétnej chvíle; nádherné, podmanivé popisy – maľby prírodného prostredia, vyvolávajú pri čítaní riadkov okamžitú a veľmi živú predstavu. Príjemné pohladenie na duši.

„,Pohádka máje‘ je veľmi dobrý román, prirodzený. ... Písal ho človek, ktorý bol, alebo chcel byť maliarom. Mnoho je v ňom takzvanej prírody a maľby. Človek až ustane, keď číta miesta o večerných stínoch, svite luny, všelijakých farbách...“
(Janko Jesenský)

14.01.2025

Vlahý večer se tiše snáší na krajinu, slunce barví nebe do odstínů růžové a jemný vánek roznáší omamnou vůni květin a čerstvě posečené trávy kolkolem. Trylkování ptáčků pomalu utichá s předzvěstí noci, vše je naplněno klidem a harmonií, jako by se čas na chvíli zastavil … abys mohl vnímat krásu a kouzlo jarní přírody … tak to by mohla být ve zkratce kulisa Pohádky máje, pan Mrštík ovšem celý ten popis jarní přírody dovedl k dokonalosti v duchu romantické impersionistické tradice (a já moc děkuji za skvělý komentář níže uxor).

Páni, já si uprostřed zimy (momentálně venku mrzne a je sníh) taky užila právě ty dlouhé romanticky laděné něžně poetické a květnatě rozvité popisy a až do precizních detailů vycizelované půvabné věty – vytvářejí příběhu krásně snovou atmosféru, ale hlavně umožňují prožít přítomný okamžik! Vnímáte teď a tady příběhu, jako byste tam byli – a v přímém přenosu sledovali jednoduchý příběh nevinné lásky Ríši a Helenky - je to pak hodně autentické a v prožitcích upřímné …

Helenčina nevinnost … „Oči se jí usmály a jiskřička úsvitu zahrála jí v čistém úbělu zoubků. Rázem zapomněla na všechno nemilé a bylo jí pojednou, jako by se doma ocitla uprostřed háje, pod svými bory a sosnami, jejichž vůně zapadala do stísněných jejích prsou … v tváři byla bílá, až světlá, jako by se v mléce koupala, živila rosou, ba zdálo se, že i krev měla světlejší než lidé jiní." … jasně vystupuje z řádků ...
a zrovna tak Ríšův „bohaprázdný život“ a hejskovství … „Poštovní známky jinak nepřilepoval než nohama vzhůru, sirky jinak nerozžíhal než čmáranci o zeď, kalhot jinak neoblékal než obě nohy najednou. Mnoho pil, mnoho jedl, pozdě ráno vstával, pozdě chodil spát, po šest dní si hověl, sedmý den odpočíval." … hned jsem si vzpomněla na nedávno čtenou Asju, kde podobně žijící mladík svému štěstí naproti nejde, na rozdíl od Ríši, jehož život projde romanticky čistou pohádkovou proměnou :-) …

„Ostatně zeptejte se Helenky, jak to vlastně bylo. Ta to ví líp.“