Pohádka máje přehled

včera

Vlahý večer se tiše snáší na krajinu, slunce barví nebe do odstínů růžové a jemný vánek roznáší omamnou vůni květin a čerstvě posečené trávy kolkolem. Trylkování ptáčků pomalu utichá s předzvěstí noci, vše je naplněno klidem a harmonií, jako by se čas na chvíli zastavil … abys mohl vnímat krásu a kouzlo jarní přírody … tak to by mohla být ve zkratce kulisa Pohádky máje, pan Mrštík ovšem celý ten popis jarní přírody dovedl k dokonalosti v duchu romantické impersionistické tradice (a já moc děkuji za skvělý komentář níže uxor).

Páni, já si uprostřed zimy (momentálně venku mrzne a je sníh) taky užila právě ty dlouhé romanticky laděné něžně poetické a květnatě rozvité popisy a až do precizních detailů vycizelované půvabné věty – vytvářejí příběhu krásně snovou atmosféru, ale hlavně umožňují prožít přítomný okamžik! Vnímáte teď a tady příběhu, jako byste tam byli – a v přímém přenosu sledovali jednoduchý příběh nevinné lásky Ríši a Helenky - je to pak hodně autentické a v prožitcích upřímné …

Helenčina nevinnost … „Oči se jí usmály a jiskřička úsvitu zahrála jí v čistém úbělu zoubků. Rázem zapomněla na všechno nemilé a bylo jí pojednou, jako by se doma ocitla uprostřed háje, pod svými bory a sosnami, jejichž vůně zapadala do stísněných jejích prsou … v tváři byla bílá, až světlá, jako by se v mléce koupala, živila rosou, ba zdálo se, že i krev měla světlejší než lidé jiní." … jasně vystupuje z řádků ...
a zrovna tak Ríšův „bohaprázdný život“ a hejskovství … „Poštovní známky jinak nepřilepoval než nohama vzhůru, sirky jinak nerozžíhal než čmáranci o zeď, kalhot jinak neoblékal než obě nohy najednou. Mnoho pil, mnoho jedl, pozdě ráno vstával, pozdě chodil spát, po šest dní si hověl, sedmý den odpočíval." … hned jsem si vzpomněla na nedávno čtenou Asju, kde podobně žijící mladík svému štěstí naproti nejde, na rozdíl od Ríši, jehož život projde romanticky čistou pohádkovou proměnou :-) …

„Ostatně zeptejte se Helenky, jak to vlastně bylo. Ta to ví líp.“

23.11.2024

Pohádka máje je typická impresionistická romance.
Tam, kde malíři stačí pár tahů štětcem, tam musí spisovatel použít mnoho slov, aby docílil stejného efektu.

A záleží na každém čtenáři, jak tato slova probudí jeho fantazii.
Jak vidím podle komentářů, dnes už se na emoce nehraje, děj knih musí být plný akce.
Dlouhé popisy, kterými se pan Mrštík snažil co nejvíce přiblížit náladu, city a přírodu ztratily na půvabu.

A přece:
....V tu chvíli bál se jí skoro dotknout
a zacházel s ní jako s poupětem.
A byla jako anděl, který se náhle probudil,
rozevřela ruce, položila je na oči,
a ze stísněných prsou vyrval se jí pojednou
dlouhý, blažený vzdech milých:
"Bože, jak je ta láska přece jenom krásná!"

....Ze všeho nejhroznější snad jsou už ty noci. Ty noci , ty noci, Helenko, jsou nekonečné, dlouhé k zalknutí.

...Přišel čas, kdy pivoňky kvetou a růžemi se hlásí léto. Z máje zbyli už jen slavíci v lese. Zahrady se už zase svlékly z bělostných svých rouch.....

Zavírám knihu s pocity smutku a nostalgie, vím, že definitivně končí jedna kapitola literatury.