Pohádky krve přehled

Než začaly vznikat Pohádky krve, přimykal se Toman v mnohém k poetice Březinových Tajemných dálek a básnické tvorby jim blízké. Jsou to obrazy přírodních nálad, stylizované těžkými metaforami a slavnostním rytmem alexandrinu v podobenství a symboly tesklivého prožitku duše, která se cítí zraněna všedností každodenního života. Symbolistický patos je však konfrontován s tóny věcnými a skeptickými. Vedle rozlehlých metafor se u Tomana ukazuje – kompozičně s nimi nesjednocený – prvek verlainovské hudebnosti. Oba tyto protiklady, jakkoli jsou jejich složky nepůvodní, ukazují už k vlastním a originálně řešeným problémům další Tomanovy tvorby. Pohádky krve, Tomanova knižní prvotina, vznikaly od roku 1896 do roku 1898, kdy vyšly vlastním nákladem autorovým. Tomanova samostatnost se tu rýsuje teprve v zárodcích. Z těchto důvodů nezařadil básník svou prvotinu do definitivního vydání díla. Základní konflikt knířky Pohádky krve je poměrně prostý a neustále se vrací. Je to protiklad svobodného, intenzivniho žlvota smyslů a chorobné, moralistní nebo literátské „duchovnosti“. Toman odsuzuje neživotnost, umělou složitost a přejemnělost a při každé příležitosti se výslovně obrací proti dekadenci. Jeho kritika tedy nepostihuje jen tradiční hodnoty, ale i mnohé stránky ideového a literámího obsahu devadesátých let. Toman se zaměřuje především na vnitřní problémy a rozpory člověka vymaňujícího se z pout měšťanské společnosti a její morálky.... celý text