Polistopad přehled

22.08.2024

Polistopad není nijak velká kniha rozsahem, má ani ne 150 stran. Už to Vám může napovědět, že čtení půjde rychle. Navíc, když se dáte do čtení, narazíte na krátké kapitoly, v nichž se seznámíme s hlavními postavami, kterými jsou Monika, Aleš a Čeněk.
.
Každá z těchto tří postav má svojí hlavu, charakteristické fungování a hledá se. Jejich jednání asi nebude každému po chuti. U Moniky najdete hodně vulgarismů, ale zase si myslím, že se autorovi povedlo její charakter dobře vystihnout, ať už po stránce honbě za popularitou, nebo v mezilidských vztazích. Aleš řeší vztah se svou přítelkyní a Čeněk je takový tichý pozorovatel.
.
Kniha Polistopad asi není čtení pro každého, ale mně samotné se četla dobře, na několika místech mě i donutila se zamyslet nad fungováním v dnešní době. Problém mi dělalo začtení, než jsem postavy poznala a zvykla si na mluvu Moniky, která mě ze začátku docela štvala.
.
Problémem knihy se může jevit nesouhlas s některými názory, které tu najdete. A chápu, že pak už prostě nevědomky na knihu nahlížíte jinak. Což je škoda, nabízí zajímavá zamyšlení. Za mě originální kousek, s překvapivým koncem!

17.11.2023

Ačkoliv má knížka necelých 150 stránek, příběh je velice hutný, dobře rozvinutý i načasovaný, takže během jeho čtení nemáte pocit, že by byl příliš uspěchaný nebo osekaný. Autor má velmi pěkný styl psaní, který se výborně čte. V textu se setkáváme s barvitými přirovnáními i nejrůznějšími narážkami, které čtení posouvají ještě na o kapku vyšší úroveň.

Všechny hlavní postavy jsou duše zmítané dnešní dobou, ve které bychom se údajně měli cítit šťastní, spokojení a svobodní. Jenže je tomu skutečně tak? Polistopad své čtenáře rozhodně přiměje k zamyšlení, a to nejen nad touto otázkou, ale také nad mezilidskými vztahy jako takovými. Je to vlastně skvělá ukázka práce s odlišnými názory. Může člověk fungovat ve společnosti lidí, jejichž názory se liší od toho jeho? To si koneckonců mohou otestovat i sami čtenáři, protože myšlenky a názory hlavních hrdinů jsou poněkud radikální a postupem času se uchylují k praktikám, které by spousta lidí považovala za odsouzeníhodné. Tahle knížka se ovšem dá intenzivně prožít ať už s hlavním hrdinou souhlasíte, či nikoliv.

Aleš, Čeněk i Monika jsou poměrně svérázní, obzvláště právě zmiňovaná Monika, která je typickou zástupkyní generace Z, a to jak svým chováním, tak trávením volného času či mluvou. Já jsem si asi nejvíce oblíbila Čeňka, který byl onou pověstnou tichou vodou, jež břehy mele. Nečekejte zde žádné motýlky a kytičky, Polistopad zcela určitě není oddechovým čtením. Samotný konec je poměrně otevřený, spíše jen naznačený. Ukazuje nám, kam až by chování hlavních hrdinů mohlo vést. To, jestli je nebo není v naší době něco takového reálné, je už pouze otázkou názoru. Každý čtenář si z tohoto příběhu může odnést něco úplně jiného.

Na závěr bych ještě ráda řekla, že tahle knížka podle mého názoru schytala na knižních databázích až nesmyslně špatné hodnocení. A já nemohu jinak, než zamyslet se nad tím, proč. Podle některých je kniha příliš vulgární. Já sama za sebe mohu říct, že ano, objevuje se tu pár sprostých slov, ale rozhodně ne na každé druhé stránce. Navíc obvykle zapadají do charakteru postavy, případně do prostředí, kde se pohybuje. Ovšem to, že čtenářům nejsou sympatické postavy nebo nesouhlasí s jejich názory není důvodem knihu špatně hodnotit a vůbec to nesouvisí s autorovými dovednostmi a schopností napsat dobrý a fungující příběh. Pokud tedy máte rádi krátké a úderné příběhy, které vás donutí k zamyšlení, mohu Polistopad jedině doporučit.