Poloostrov Krym: Od křižovatky kultur k ruské kolonii přehled

21.01.2025

Na tuhle knihu jsem se těšil, bohužel jsem byl nakonec dosti zklamán - je to příliš tendenční práce - z textu je patrná určitá dávka rusofobie většiny autorů knihy. Tahle tendence se prolíná celou knihou v drobnostech (např. ruský zábor Krymu byl "anexe", zatímco jiné zábory Krymu byly jen dobytím, obsazením apod.), tak i celkovým vyzněním hlavních myšlenek o Krymu.
Jiný příklad ... v textu (Ulbrechtová) píše o tom, jak často krymští Tataři útočili proti Rusku a jiným územím ve svém okolí. A zároveň ale tvrdí, ruská anexe Krymu byla koloniální politika. To si hodně protiřečí - zcela logicky mi naopak z toho vyznívá, že Rusko si po špatných zkušenostech potřebovalo zabezpečit svou jižní hranici a proto Krym zabralo a tatarské etnikum se snažilo do určité míry pacifikovat, aby již nepředstavovali do budoucna problémy či ohrožení bezpečnosti obyvatel. Považovat snahu o zabezpečení své země a svých obyvatel za koloniální politiku (po vzoru západních zemí Evropy, které ze zištných důvodů kolonizovaly daleké země, které je nijak neohrožovaly) je očividný nesmysl. Bohužel tenhle nesmysl je obsažen i v samotném názvu knihy.
Je otázka, nakolik tahle averze vůči Rusku vyplývá z osobních antipatií autorů nebo z pramenů, z kterých čerpali (především rakouská historička Jobst).
Každopádně tahle tendence ve výzkumu krymské historie značně sráží kvalitu celé práce a vlastně i kvalitu historiků-autorů samotných. Proto knihu nemohu hodnotit příliš vysoko, byť mě historie Krymu - téhle křižovatky kultur velmi zajímala a těšil jsem se na ni.

Jiné příklady tendenčního zpracování historie Krymu: V posledním odstavci práce Heleny Ulbrechtové zcela vyznívá její ideologické vnímání událostí (speciální vojenská operace Ruska proti Ukrajině) a zcela postrádá racionalitu a pochopení všech souvislostí konfliktu. Historička, která se poddává ideologickým předsudkům, je zákonitě špatná historička.
Ulbrechtová je do značné míry "prozápadní" - je to i znát z toho, jak silně používá cizích slov místo českého jazyka - tahle odtrženost od slovanských předků je znát i v jejích textech.

Mokryk - vzhledem k neuvěřitelné prolhanosti ukrajinských médií je toto studium v podstatě nesmyslné srovnání nesrovnatelného. Obě strany konfliktu samozřejmě zkreslují skutečnosti, ale zatímco ruská strana zvažuje a interpretuje barevnost, ukrajinská strana nezná nic jiného než černobílé vidění a v tomto duchu naprosto překrucuje skutečnost ve smyslu, ruské - špatné, ukrajinské - dobré. Proto práce Mokryka (sám Ukrajinec?), tedy srovnání popisu Krymu ze strany ukrajinských či ruských médií, je do značné části nesmyslná.

Knihu jsem dočetl, ale z historického hlediska ji hodnotím velmi nízko. Dozvěděl jsem se sice mnoho o bohaté historii Krymu (skutečně to byla vždy křižovatka kultur), ale pro tendenčnost prací většiny autorů jsem si nemohl udělat realistický názor na tento poloostrov (zkusím shánět další materiály). 40%