Pomsta geografie: Co mapy vyprávějí o příštích konfliktech a boji proti osudu přehled

28.03.2023

Jak praví známý bonmot, předpovídání je obtížné, zejména pak předpovídání budoucnosti. Je-li předpověď správná, ukáže ovšem teprve čas. Autor této knihy se ve svých předpovědích pouští do daleké budoucnosti, nicméně se zmiňuje i o vývoji ve dvacátých letech tohoto století (anglická verze vyšla v r. 2012). V tomto případě se zrovna nestrefil - jak pak máme věřit jeho odhadu, že vůdčí evropskou zemí se v budoucnu stane Polsko a na americkém kontinentu Mexiko? Základním východiskem jeho úvah je opakovaná teze o perspektivě zemí, jež mají přístup k moři, což není zrovna objevná myšlenka. V knize se úplně pomíjejí environmentální a klimatické vlivy, které podle některých studií zásadně ovlivní hospodářský, kulturní a demografický vývoj řady zemí. A samozřejmě už z principu věci nelze postihnout fatální diskontinuity vývoje, které znehodnotí jakoukoliv predikci. V knize je řada sporných míst, které vyvolávají diskuze v řadách politologů a politických geografů, pro běžného čtenáře však nepříliš zajímavé. Rozhodně bych dala přednost knize Tima Marshalla V zajejí geografie.

12.05.2022

Velmi hutné čtení - a třebaže to naznačuje provokativní název - autor zas takovým deterministou, jak by se mohlo zdát, není. Připomíná spoustu osob a jejich konkrétních činů, které otáčely kolem dějin více, než domnělý osud přiřčený jejích geografickými podmínkami. A přesně o tom budete v této knize číst: o dějinách velkých říší a jak byly ovlivňovány podnebím, reliéfem a lidmi…
Za sebe považuji za nejlepší první část, která je skvělou a současnou reflexí anglosaské a německé geopolitiky a poslední, která se dívá na budoucnost USA a krásně doplňuje postřehy pánů Huntingtona, Brzezinskiho a Kissingera.


„Pro budoucnost Turecka měla (náhlá smrt prezidenta a premiéra Özala) dalekosáhlé důsledky, což je další příklad toho, jak životy a úmrtí jednotlivců ovlivňují osud geopolitiky stejně jako geografie, která si ale zachovává svou nadřazenost zejména proto, že je nadčasová.“

„Římská říše prosperovala, rozšiřovala se a dobrovolná romanizace barbarských kmenů alespoň na nějakou dobu ‚odstranila poslední zbytky nativistického nepřátelství.‘ Samotná romanizace impéria časem vytvořila jednotu mezi různými kmeny, která jim umožnila spojit se pro společnou věc proti Římu, protože teď se staly součástí kultury, která ale nebyla jejich vlastní. Zamyslete se nad tím, jak globalizace, která v jistém smyslu představuje amerikanizaci světa, současně slouží jako prostředek pro boj s americkou hegemonií.“