Popel jsem a popel budu - Rozhovory s biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem přehled
Eva Muroňová
Ve vzpomínkách a vyprávění prvního ostravsko-opavského biskupa Františka Václava Lobkowicze je zřetelný jeho naprosto jedinečný, laskavý a shovívavý vztah k lidem, bez kterých, jak sám říká, by si nedovedl představit ani svou práci, ani svůj život. Čtenář si přečte řadu vzpomínek a osobních svědectví. Dozví se i téměř zákulisní souvislosti toho, jak moravsko-slezská diecéze vznikala, co se v církvi po revoluci povedlo a co nikoliv, anebo i to, jak biskup Lobkowicz vidí aktuální společenská témata.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Popel jsem a popel budu - Rozhovory s biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Popel jsem a popel budu - Rozhovory s biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem v seznamech
v Přečtených | 6x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 1x |
v Chystám se číst | 3x |
v Chci si koupit | 1x |
Kniha rozhovorů s prvním ostravsko-opavským biskupem Mons. Františkem Václavem Lobkowiczem je rozdělena po deseti letech a začíná léty padesátými, kdy Otec biskup vypráví o svém původu a dětství, které prožíval v Křimicích u Plzně; další léta - šedesátá - studuje, na gymnasiu v Plzni a na filosofii v Praze, odkud přestoupil na teologickou fakultu. Sedmdesátá léta mají nadpis - Služba - to jsou kněžské začátky, kdy byl umístěn ze Západních Čech na Ostravsko v době totality. Další kapitola - Zvony - popisuje příchod svobody v roce 1989. Devadesátá léta pro něj znamenala jmenování světícím biskupem pražským, a Začátek století - založení ostravsko-opavské diecéze a jeho působení v ní až do současnosti. Spolu s ním a o něm vyprávějí také jeho blízcí přátelé - Mons. Adam Rucki, Mons. Rudolf Sikora, jeho sekretář Aleš Ligocký a generální vikář Mons. František Kufa.
Otec biskup pocházející ze šlechtického rodu. Měl patřičné vychování v dětsví , a proto žádný člověk nebyl pro něj nepatrný. Ke všem měl přátelský přístup.
Dnes již píši o něm v minulém čase, protože ve věku 74 let zemřel. Patří mu naše vděčnost a patřičná odměna ve věčnosti.