Poražený vítěz přehled
Gisbert Haefs
Blíží se konec římské republiky. Uprostřed krvavého zmatku v zemi donutí Cicero a ostatní politici bývalého vojáka Quinta Aurelia, aby zákeřně donášel na Gaia Julia Caesara senátu. Jak tohoto člověka posedlého mocí zastavit? Nebo by snad bylo lepší se raději o nic nepokoušet?
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Poražený vítěz. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Zhruba do půlky mi to připadalo jako průměr. Jenže pak jsem začala přeskakovat. Nejdřív jenom ty kroniky, pak jsem těsně před koncem vynechala asi padesát stránek. A světe div se - ono se vůbec nic nestalo. Místy mi přišel slovosled dost nelogický. Taky mi po nějaké době začal lézt krkem obrat "Caesar se zazubil" (uvážím-li četnost výskytu, pak nedělal nic jiného, než že se celou dobu křenil). A pletla se mi Vienna s Vindobonou, důvod je myslím zřejmý.
Knížka, která začíná vcelku neobvykle a zajímavým dějem.
Poté to vše tak nějak plyne a nic není důležité, jakoby hlavní dějová linie ani nebyla. Prokládání historickými zápisy bylo velmi působivé ! Na ty jsem se těšil více, než na samotný příběh.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Poražený vítěz v seznamech
v Přečtených | 18x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 12x |
v Chystám se číst | 2x |
v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
2009 | Poražený vítěz |
2006 | Meč z Kartága |
2009 | Kleopatra makedonská - Pilátova milenka |
2013 | Železný Prst boží |
Hmmm... tak zatím asi největší zklamání mého letošního čtenářského roku. A přitom mám ráda historické romány, mám ráda antiku, mám ráda Caesara, prostě byly tu všechny předpoklady pro to, aby se mi knížka líbila. Jenže nelíbila. Děj mi přišel celkově hrozně plytký a takový nepravděpodobný. Nejlepší částí, které zbytek výrazně převyšovaly, byly "Kroniky", zabývající se jednotlivými postavami antických římských dějin. Jenže pokud jsem to z poznámky pochopila správně, tak ty byly převzaté, případně upravené z Plutarcha (ale zase jsem se na základě toho rozhodla si Plutarchovy Životopisy přečíst, takže bod k dobru). Tyhle Kroniky tvoří poměrně velkou část knihy a skoro to na mě působilo, jako by autor nevěděl, co psát, a tak knihu vycpal tímhle.... A musím říct, že i když nemusí být každý zrovna Jirásek, tak v tomhle konkrétním případě bych v knize očekávala i trochu víc omáčky, bylo to celé nějak uspěchané.