Poslední na popravišti přehled
Gertruda von Le Fort
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/178040/posledni-na-popravisti-178040.jpg
5
16
16
Kniha novel a povídek jedné z nejznámnějších katolických spisovatelek 20. století.
Literatura světová Povídky Biografie a memoáry
Vydáno: 1941 , VelehradOriginální název:
Letzte am Schafott
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Poslední na popravišti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Poslední na popravišti v seznamech
v Přečtených | 20x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 8x |
v Chystám se číst | 6x |
v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
křesťanství povídky německá literatura katolická církev duchovní život novely
Část díla
- Dcera Jeftova 1964
- Pilátova žena 1955
- Poslední na popravišti 1931
- Věž stálosti 1957
Autorovy další knížky
1971 | Pilátova žena |
1970 | Magdeburská svatba |
1971 | Věčná žena |
1941 | Poslední na popravišti |
1942 | Vytržení Panny z Barby |
Výběr novel se částečně překrývá s knihou Pilátova žena, zde ale důrazněji vystupuje do popředí společná postava ženy, v jejíž slabosti a bezmoci má Bůh prostor jednat. "Vy jste očekávala vítězství nějaké hrdinky, a prožila jste zázrak v ženě slabé! Což ale není právě v tom nekonečná naděje?"
Nejsilnější je bezpochyby úvodní novela, opírající se o skutečný příběh - povraždění karmelitánských mnišek během Velké francouzské revoluce. Čtu ji nyní souběžně s Bernanosovou dramatizací (Dialogy karmelitánek) a hodnotím o něco níže. Zatímco Bernanos je bezprostřední a staví na psychologii postav, Le Fort používá místy vypjatý jazyk, který mi není úplně sympatický, a nechává vypravěče uvažovat nad událostmi v odstupu. Bez ohledu na způsob vyjádření, poselství čtenáři je zcela aktuální:
"Nemusím vám vykládat ani o tom, jak ctí skeptické spisy Voltairovy či obdobné Diderotovy. I jeho náklonnost k jistým liberálním vlastencům z Palais Royal je Vám známa. Sám se domníval, že to je něco, co nemá žádné následky. Tento jemný aristokrat přirozeně nikdy nemyslel na to, že by se to chutné koření jeho zábav mohlo jednou dostat do hrubé kuchyně lidu."
"...tam ještě o něco šlo, v té hrůze byl nějaký smysl, zde to ale byla jen nahá brutalita bez jakéhokoli smyslu! Nebo přece jen nějaký existoval? Byla tato dívka v tomto okamžiku sama mučenou Francií, kterou nutili, aby pila krev svých vlastních dětí? Hrůza hrůz - znovu jsem zavřel oči. Ale dav už zase s nadšením řval: 'Vive la nation! Vive la nation!'"
"...strach je velká kapitola; my všichni jsme se dostatečně nebáli! Společnost se má bát, stát se má bát, vláda se má chvět: chvění je síla! Tyto věci se staly a mohou se v každém okamžiku opakovat."
"Neboť není tak hrozné, když nezřízené pudy vedou k nezřízeným poměrům, když zvrácené myšlenky rozpoutají vášně a zločiny, avšak skutečná tragédie lidstva spočívá v tom, že i jeho nejušlechtilejší ideály (a nebyly takovými svoboda a bratrství?) se v určitém okamžiku promění v škleb a zvrátí se ve svůj naprostý opak. To přirozeně neznamená, že všechny naše ideály byly chybné, avšak, má milá, přece jen to asi ukazuje, že nestačí."