Poslední noc přehled

23.04.2024

První, co mě na knize neskutečně bavilo, tak je styl vyprávění. Mám ráda, když musím u knihy i trošku přemýšlet a pátrat, jak se nějaké věci asi mohli stát. A tím, že autorka zvolila dvě časové roviny, které se k sobě postupně blížili, můj mozek rozhodně pracoval po celou dobu.
Hlavní hrdinka mi byla opravdu sympatická, protože se hodně řídila pořekadlem „důvěřuj, ale prověřuj“ a tím vytvářela hezké souvislosti i tam, kde se mohla dostat do sporu s tím, co jí bylo celý život vtloukáno do hlavy a nesnažila se všechna vodítka hodit za hlavu.
Trošku mě mrzelo tempo, kdy se některé věci děli až moc snadno a přímočaře, hlavně pak důvěra mezi hlavní hrdinkou a jejím přítelem. Neříkám, že ten vztah není krásný a takový bych přála každému, ale asi by mi přišlo reálnější, kdyby alespoň jedna obava byla pravdivá, i kdyby jen na chvilku.
Nejvíc mě ale překvapil konec. Doufám, že se někdy dočkám druhého dílu, protože těch teorií, jak se dá na ten závěr nevázat mám tolik, až to bolí. A ten definitivní si prostě nepřipouštím, i když uznávám, že ten by šokoval asi nejvíc, hlavně vzhledem k tomu, že je kniha fantasy.