Poslední tango v Havaně přehled

včera

Přišlo mi to slabší než předchozí knihy, ale pořád dobrý. Nejlepší asi povídka z Ústí a pak Havana, u Tokia a Paříže jsem se spíš nudil a těšil se, až skončí...

03.09.2024

Věhlasný a legendární Kosek řeší paranormální případy netradičně a relativně jednoduše – pokud to jde, tak se z nich vyloženě prosexuje, i když místy spíše promr** vyloženě až na dřeň. A je jedno, zda řeší problémy epizodického rázu v povídkách za komínem, nebo skotačí po světě v románové katastrofě. Vždy je to jen a hlavně o mrd***. Z počátku to vypadá jako alternativa k Nočnímu klubu s ne tak vážným podtónem, byť obsahově to jde lehce vedle sebe, avšak časem se to změní v místy až na karikaturu „solidních případů“ s přídechem magie, tajemna a hororu a již se z toho nevymotá. Dávkování sexu, kdy jde v podstatě každá s každým a hlavně kdekoli, hlavně když je démoni/zombie/cokoli neuvidí, se časem přejí (i když jsem ještě nebyl v New Orleans) a není to už ani k zasmání či zrudnutí při četbě. Nevím, v podstatě veškeré vyšetřování, akce a celá mytologie jde do hajz** na úkor laciného sexu, který by mně bral v téhle podobě být mi tak 15 a já sjížděl free video nabídku přes modemové připojení počátku století. Z toho jsem však vyrost a raději tak sáhnu po jiných borcích z řezníkova cirkusu. Koskovi jsem na mr*, tedy chuť vyloženě nepřišel a největší pozitivum z knih jsou jednoznačně Royovi famózní obálky.