Poustevník přehled
Michael Finkel
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445281/bmid_poustevnik-Shq-445281.jpg
4
84
84
Mnoho lidí chce utéct z civilizace. Jen málokomu se to ale povede… Pravdivý příběh muže, který dobrovolně odešel žít do divočiny. Inteligentnímu a plachému Christopheru Knightovi z Massachusetts je 20 let, když se v roce 1986 rozhodne pro skutečně zásadní životní krok – ze své vlastní vůle zmizí v mainských lesích. Když ho o skoro 30 let později zatknou kvůli krádeži jídla, zjistí, že za celou tu dobu prakticky nepromluvil s jinou lidskou bytostí. Bez ohledu na mnohdy kruté rozmary počasí bydlel celoročně pouze ve stanu a byl nucen vyvinout způsoby pro uchovávání jídla, vody i tepla, aby nezmrzl. Některé věci získával díky vloupáním do cizích chat. Ačkoli nikdy nikomu neodcizil žádné cennosti, místní komunitu svými činy dlouhodobě děsil. Proč vlastně odešel do divočiny? Co tam hledal, co se naučil a jak teď bude žít dál? Portrét „posledního opravdového poustevníka“ zmapoval na základě detailních rozhovorů přímo s Knightem bestsellerista Michael Finkel.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2020 , XYZ (ČR)Originální název:
The Stranger in the Woods, 2017
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Poustevník. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (30)
Fenomén poustevničení je znám na celém světě a byl také mnohokráte v literatuře popsán. Někdy je to opravdu extrémní jev a nestačíme se divit, proč a jak se někteří lidé dokáží separovat. Zde jde o Američana, který přežíval tímto způsobem po mnoho let, aniž ho kdo spatřil. Chci pochopit jeho motivy, ale moc mi to nejde. Není to však chyba autora, příčina je asi v samotném konání a duši smutného hrdiny a jiných takto postižených. Autor si dal velkou práci, aby tento jev popsal a pochopil, ale asi jde jen o to se s tímto jevem smířit a tolerovat všechny způsoby bytí člověka, protože jsme prostě každý jiný.
V první řadě mě překvapilo, kolik knih se jmenuje Poustevník..
V druhé řadě mě překvapilo, kolik stojí Zápisky z podzemí ... :-( naštěstí naše skvěla knihovna je má, a tudíž budou za pád dnů moje. i když jen na pár dní.
A nyní ke knize.
Prvních pár stránek nic moc, hlavně tedy literárně, pak jsem se dověděla, že autorovi zakázali publikovat, tak jsem si škodolibě pomyslela, no, ani se nedivím..., ale pak už jsem jen hltala stránku za stránkou a na konci i slzu uronila, a autorovi se v duchu zase omluvila.
Není to jen příběh jednoho samotáře, který odešel do lesů a už nikdy se nehodlal vrátit ( aniž by nám vysvětlil PROČ )
Dočteme se, že: " Jeho cílem nebylo někam se dostat, jeho cílem bylo se ztratit. Nejenom ztratit se zbytku světa, ale ztratit se v lese sám sobě".
Je to zároveň exkurze do světa izolace ( nucené i dobrovolné ) nahlížíme do myslí různých introvertů, asketů, osvícenců, podivínů, vězňů, bláznů, Aspergerů...
" Evoluce se postarala i o to, že se u nás vyvinuly geny, díky nimž se ve společnosti cítíme spokojeně a bezpečně, zatímco když jsme sami, cítíme se nepříjemně a ohroženě" Tatáž "bezpečná" společnost ale odmítá přijmout fakt, že jsou zde lidé, kteří to cítí přesně obráceně. Nepříjemně a ohroženě právě ve společnosti.
Celá kniha je plná zajímavých myšlenek, již spoustu vypustil z úst právě náš delikvent - poustevník loupežník. Člověk nemůže jinak, než ho milovat a obdivovat.
Nedozvíte se nic o jeho sexualitě, kromě jedné narážky na časopis Playboy a přirozené "zvědavosti". Také, kdo čeká nějaké odhalení v rodině, bude zklamán. Je bohužel vykreslena přesně tak, že člověk tak nějak předem očekává nějaké ohromné tajemství ( incest přirozeně - rozvětvená, samotářská, soběstačná rodina, co se s nikým nestýká,...klišé americké kultury a literatury). Nic takového.
Také hysterické výjevy vykradených, jak jim zničil život, jak se stále báli, to mi pilo krev - naopak, když už po 10 je vykradl a vzal si jen baterky a fazole, a nikdy nikomu nezkřivil ani vlásek, nebylo na čase přestat se bát?
Dnes jsem čekala 20 minut na vlak a foukal vážně protivný ledový vítr, který se mnou občas i zacloumal. Ač teple oblečena, v botách s kožíškem, čepice, šála, rukavice.., po nějaké době jsem měla pocit, že nemám na sobě nic, ani maso, ani tuk, jen obnažené kosti, které vítr provrtává skrz na skrz ledem... A to mě čekal přetopený vlak a doma hrnek horkého čaje. Šlo o pár desítek minut.
Nešlo nemyslet na Knighta a tuhou Mainskou zimu trvajíce dny, měsíce, roky...
Související novinky (1)
Knižní novinky (31. týden)
25.07.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Poustevník v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 99x |
| ve Čtenářské výzvě | 13x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 82x |
| v Chystám se číst | 96x |
| v Chci si koupit | 21x |
Poustevník
Chris Knight žil 27 rokov v lese, úplne sám, bez akéhokoľvek kontaktu s kýmkoľvek. Odišiel ako 20 ročný, aby sa stratil. Nič nehľadal, nič si nechcel dokázať.
Nevrátil sa z vlastnej vôle a nedá sa nefandiť mu, neobdivovať ho a neľutovať zároveň. V lese zažil absolútnu slobodu, ktorú zrazu vystriedalo väzenie a po ňom postupný návrat do "civilizovaného života". Do lesa, za slobodou sa vrátiť nesmie. Znamenalo by to, že skončí opäť vo väzení. A tak zostáva uväznený v "našom civilizovanom svete".
Finkel si dal tú námahu a pokúsil sa zachytiť celú paletu odtienkov introvertnej duše samotára. Nič jednoduché, no za mňa sa mu to podarilo.
Aj keď hovoriť, či písať o niekom, kto za 27 rokov neprehovoril s nikým a ticho potrebuje takmer fyziologicky mi príde skoro až neúctivé.
Smekám preto tichom a pripojím len slová samotného pustovníka:
"Roky strácali na význame. Čas som meral podľa ročných období a mesiaca. Mesiac bol minútová ručička, ročné obdobia zas hodinová."... Knight pripustil, že nedokáže celkom presne opísať, aké je to žiť tak dlho v úplnej samote. Ticho vraj nemožno vyjadriť slovami a navyše sa bál, že ak sa o podobný výklad pokúsi, budú ho mať za blázna. "Alebo ešte horšie - budem ako tí, čo sypú z rukáva, akože zrnká múdrosti."... Knight tvrdil, že to, čo zažil v lesoch sa vysvetliť jednoducho nedá. Napokon však povedal, že to riskne, nech si ho trebárs aj pomýlia s chrličom životných právd, a skúsi to. "Je to zložitejšie," spustil. "Veci, ktoré sú samy o sebe cenné, sú v samote ešte cennejšie. To nemôžem poprieť. Samota mi zosilnila vnímanie. Ale pozor, je v tom malý háčik - len čo som zosilnené vnímanie zameral na seba, stratil som identitu. V lese nemáš obecenstvo, niet pred kým predstierať. Nemal som potrebu definovať sa. Moje vlastné ja sa stalo bezvýznamným."
A doplním môj obľúbený citát Krishnamurtiho: "V momente, kedy zatúžime stať sa niekým, prestávame byť slobodní."