Poválečná léta přehled

12.09.2021

Tak tenhle pán se má hodně rád. Jestli vyčítá Václavu Černému: "Sebechválou pan profesor věru nešetřil" (s. 122), tak on sám je na tom podobně, byť zakukleněji. Jeho osobní perspektiva je enormně zkreslená, Mladá fronta byla středobod nejen jeho života, ale také "nezávislosti", kterou pak zavilí aparátčíci znásilnili spolu s celým Svazem mládeže, on ji založil, on ji vymyslel, on jako kovboj v květnových dnech obsadil redakci nacistických novin a začal vydávat MF, on...A pak přišel úder od "inkvizitor Štoll", a srazil ho na kolena.
Tahle rovina textu bohužel značně ubližuje. Protože jinak je to skvělý příspěvek ke studiu kulturních dějin a nastolování stalinistického komunismu u nás. Je velmi podrobný, Hořec při psaní těchto vzpomínek navštěvoval archivy (kolikrát jsou uvedeny i archivní zdroje, když cituje třeba zápisy z porad nebo poznámky ze setkání různých kulturních komisí apod.) a musel si patrně sám vést nějaké poznámky už tehdy. Takže je to určitě cenné svědectví, které - právě stejně jako Černého Paměti I-III je třeba brát se značnou rezervou. Soudy různých lidí jsou samozřejmě subjektivní, a ta cudnost, se kterou přiznává, jak horoval zpočátku pro socialismus, je až směšná. Černého Paměti jsou rozmáchlé s gestem, které leccos smete, Hořec drobnou mravenční prací tu ďobne, tu pochválí (například sebe). Proto to nejsou fascinující vzpomínky, které by Vás strhly. Ale skutečně zaujmou množství údajů a souvislostí.
S tím souvisí naprosto krizová práce redaktorská. Autorovi měl nějaký redaktor říci, že se mu tam věci opakují, že některé návaznosti kapitol jsou velmi volné a to i chronologicky, obávám se, že je to text, který editorsky držel pietu první verze rukopisu právě zemřelého autora. Za vrchol tohoto neumětelství považuji strany 76-83, kde se plynule přejde z ich formy do er formy a mluví se najednou o Hořcovi hodnotícím způsobem, jakoby o něm. To jsem se díval, jestli mi neunikly nějaké úvozovky, jestli to náhodou není citát, ale nenašel jsem, ani uvedení toho, že by to citát byl. Takže se plynule přejde do textu vychvalujícího J. Hořce. A na konci kapitoly je napsáno bez jakéhokoliv vysvětlení: Vladimír Novotný. Napsal tuhle kapitolu? Proč je to tam vloženo? Proč to není uvedeno? Co to tam dělá? To je najednou úplně jiný žánr. Takže tyto lapsy bohužel umocňují pocit, že "pan docent se má hodně rád".
A ještě drobnost - Štoll se mu stal vrchním ďáblem jeho života. Je připomínám neustále a ve všech možných souvislostech - díval jsem se i do Hořcovy knihy Halasové a Doba ortelů, a musím říct jízlivě - ještě, že ten zloduch páchal na Hořcovi, co páchal. On by pan Hořec neměl najednou o čem psát.
Takže dobré svědectví, ze kterého je třeba vybrat jen fakta a nepropadnout pocitu, že to je pravda přesně tak, jak je to napsáno.