Pověst o Montrosovi přehled

29.09.2024

Od Scotta by se Jirásek mohl učit psát historické romány. A píšu to jako někdo, kdo svého času měl Jiráska doma komplet a má ho rád. Montrose je čtivé, zajímavé, dobrodružné, místy zábavné čtení. Až mě mrzí, že se mi kniha trefila zrovna do období, kdy jsem neměl moc času číst.

05.07.2022

Je to takové rozporuplné počtení od skotského barda. Že postavy z názvů knih hrají v příbězích vedlejší minoritní roli, na to jsem u Scotta zvyklý. Nejinak je tomu v případě Montrose, markýze vedoucího ve skotských horách boj coby zástupce vyhoštěného krále. Akční stránka knihy, to je balada. Ať už se jedná o popis prostředí, honičky v drsném kraji nebo šarvátky či finální bitvu. Proti Montrosovi stojí hrabě z Argylu, který je charakterově podobně nedotažený a nebýt jeho útěku, těžko by se dal označit za zápornou postavu. Walter Scott nás touto knihou unáší do skotské Vysočiny, a tak je nabíledni, že mnohem větší péči dostaly skotské rodinné klany. Na pozadí občanské války se vedou souboje rozsahem sice menší, avšak zarytostí a prudkostí mnohem rozsáhlejší.

Romantická zápletka stojí na rodinné nevraživosti mezi rodem MacAulayů a Syny mlhy, které se střetnou především v původu Annoty Lyle. Což je tak vše, co se dá k příběhu říct. Protože bohužel tahle pověst ve výsledku celkem pokulhává. Scott umí vyprávět mnohem zajímavějším a celistvějším způsobem. V této knize, musím říct, Scott pokulhává ve většině směrech, kdy bývá silný. Výjimkou je jediná postava - Dugald Dalgetty. Tenhle ostřílený a chvástavý žoldák bez skrupulí, jehož mysl se soustředí pouze na koně Gustava a vlastní proviant, je slušným živitelem příběhu. Těžko se rozhodnout, je-li pro čtenáře postavou spíš komickou či vyloženě otravnou a nedůvěryhodnou jako pro Montrose. Markýz to nejspíš shrnul nejlépe tvrzení, že i když je to člověk nedůvěryhodný, přesně takového potřebujeme.

Takže shrnuto podtrženo, Pověst o Montrosovi se nebude řadit mezi má oblíbená díla od Waltera Scotta. Jako celek moc dobře nefunguje. Přesto s sebou nese několik jednotlivostí, které za pozornost jednoznačně stojí. Právě ten jeho popularizačně historický náhled na dění občanské války poloviny 17. století, který vrcholí krásnou vloženou esejí o Montrosově tažení. Prostředí skotských klanů a jejich divokosti. Nebo Ranaldův proslov o svobodě, když umírá. Pro to stojí za to tuhle knihu znát. Víc se do paměti nezapíše=o)