Pozdrav Pánbu, pane Randák přehled

28.06.2017

Takže holenkové - tahle knížka je vcelku ouhromná šulinská hovadina.

Je to takové prvorepublikové, laskavé a hlavně rádoby-humorné. Za celou dobu jsem se nezasmál ani jednou, vtipného tu není vůbec nic, ale pár úsměvných momentů se našlo. Asi nejvíce si budu pamatovat na to, jak si malý Randák hrál na mrtvolu a schovával se několik týdnů na seníku, potom jak "pauzíroval" v kapele a nakonec když sloužil u knížepána, na jeho "trojku" se služebnou a komtesou.

Jinak to nemá žádný zrovna moc souvislý děj, napětí, vztahy mezi postavami, příběh, dramatičnost, vtip - nic z toho tady vůbec není, knížka ukrutně těží snad jen a pouze ze své "Laskavé úsměvnosti", což sice před téměř sto lety mohlo stačit a "humoru" této knihy se možná tehdá i někdo zasmál, ale dneska je to kurva málo.

Stejně jako si nesednu na zadek z knihy, kde se těží jen a pouze ze sexu a násilí, tak nejsem ani dost jednoduchej na to, abych byl celej poprděnej z voloviny, která sází jen na tu roztomilost.

Ale abych byl fér - několik výše popsaných pasáží dokonce upoutalo moji pozornost, kniha celkově mě nikterak neobtěžovala a jako taková jednohubka na zaplácnutí čtenářské chuti to nebylo úplně marné.

Ps: Některé pasáže knihy mi připadaly jako totální bolševická agitka - zejména, když hlavního hrdinu strašně nebavil pohodový život u knížete, který mu díky své senilitě rval do klína fůry zlaťáků jen tak z plezíru a proto odešel pracovat do dolů, kde dřel ve špíně jak hovado, jenom aby si vydělal na skromné živobití ... a díky tomu byl šťastný. Tak tohle teda fakt ne...