Právo sociálního zabezpečení přehled

03.06.2024

A víte, že jsem si prvních pár stran dokonce naivně myslel, že to bude dobré? To jsou věci, že? No, není. Je to dosti špatné.

Nedávno jsem psal velice zlý a nepěkný komentář k učebnici exekucí a insolvencí, ve kterém jsem mimo jiné zmiňoval jeden důležitý bod. Učebnice by měla být schopna čtenáři předat informace tak, aby tento transfer probíhal plynuleji a rychleji, než by probíhal, kdyby se člověk učil ze zákona. Jinak řečeno, profesoři, docenti a doktoři práva odborní v dané právní oblasti, měli by být schopnější předat obsah tohoto odvětví snáze než banda podfinancovaných zaměstnanců ministerstva, kteří se nadto musí řídit legislativními pravidly vlády, buď jim bůh milostiv. To je, myslím, úplně minimální standard, jehož dodržení by mělo být podmínkou vydání publikace. Podařilo se to zde? Ne. Tahle kniha je tak špatně napsaná, a nedělám si srandu, že jsem si otevíral zákon, abych pochopil, co to v ní vlastně ty lidi píšou. A ne, zákony práva sociálního zabezpečení rozhodně, ale rozhodně nejsou dobře napsané. Špatností úpravy je to srovnatelné s Insolvenčním zákonem – a to je hodně špatné. Přesto však bylo jednodušší číst zákon, než tuhle knížku. Neplatí však, že zde nejsou výjimky. Viz níže.

Neschopnost podat informace se tu ještě spojila s nedobrou stylistikou – většina kapitol se vážně nedá číst. Uznávám, autoři tuto svou superschopnost ukázali na Pracovním právu, zde v tomto trendu pokračují. Pozor, abych byl spravedlivý, jsou tu světlejší až světlé výjimky. Třeba kapitola doktora Smejkala o státní sociální podpoře byla k mému překvapení vysloveně dobrá a bavilo mě ji číst. Zbytek? Tu horší, tu lepší, průměrem se však kvalita držela velice při zemi.

Přidejme k tomu další deficit – učebnice by pro vyučovaný předmět měla být nejkomplexnějším podáním látky. No, není. Dovedete si jistě představit hloubku propracovanosti, má-li oblast sociální pomoci, upravená ve třech velkých zákonech a mnoha dalších předpisech, necelých třicet stran v učebnici. Přednášky (tu a tam dokonce prezentace z přednášek!) přinášely informace v učebnici neobsažené, což učebnici činí bezcennou.

Tak se mi tu poprvé (vlastně podruhé, už se mi to stalo u pracka) v mém studiu stalo něco podivného – musel jsem uznat, že Praha je lepší. Já vím, je to šokující! Ale vezmu-li učebnici sociálního zabezpečení od profesorky Koldinské a kolektivu a porovnám ji s tímhle kusem, Pražská jednoznačně vychází lépe. Ty části, do kterých jsem nakoukl, jsou mnohem názornější, snáze přístupné a celá učebnice je ale podstatným způsobem obsáhlejší.

Při druhém "zkouškovém" přečtení, chtěl jsem se nad touto učebnicí slitovat. Vlastně se mi už zase tak tragická nezdála. Pak jsem si ale uvědomil – a ejhle, ty už jsi se to, blbečku, naučil ze zákona a proto teď lépe chápeš učebnici...
Uvědomujete si, jak je to absurdní?