Pražské tajemství přehled

Géza Včelička (p)

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/173426/mid_prazske-tajemstvi-X4G-173426.png 4 19 19

Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Živě psané obrázky ze staré pražské čtvrti Na Františku zachycují historii tamních uliček, kostelů, Anežského kláštera, "špitálu" milosrdných bratří, chudých domků a koutů, dnes již z valné části zbořených. Autor, který prožil v těchto místech vlastní proletářské mládí, vzpomíná na drsný život "františkovské" chudiny a věrně líčí klukovské hry, sny a kamarády z dětství.... celý text

Literatura naučná Biografie a memoáry Historie

Vydáno: 1987 , Československý spisovatel
více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pražské tajemství. Přihlašte se a napište ho.

Nové komentáře (7)

04.06.2024 5 z 5

palka452

Dávno zašle časy

17.11.2023 5 z 5

lynxir

Netuším, který čert to posedl pána Antonína Eduarda, že si pro své novinářské a spisovatelské choutky zvolil tento svérázný pseudonym, ale tramp, skaut, spoluzakladatel Sdružení zálesáků a šéfredaktor časopisu Tramp nemohl být tak zpozdilým, ač by se to u redaktora komunistických listů Rudý večerník a Rudý pondělník možná očekávalo, aby se jeho romantická duše, po dvacet let valchována, cepována a hnětena prostředím natolik svérázným, téměř odstrašujícím a přitom tak nebetyčně přitažlivým, nakonec neprojevila tím nejlepším a nejumělečtějším způsobem, tedy sepsáním a vydáním tohoto souboru lyrických reportáží z dávno zmizelé čtvrti pražské chudiny Na Františku, kterou lze podle mne považovat vskutku za výjimečné dílo, velmi osobité vyprávění o dávné i nedávné historii, svérázných obyvatelích, dílo, které je psáno skvostnou češtinou v duchu těch nejlepších Čapkových, Pavlových či Poláčkových článků a povídek, a které opravdu stojí za přečtení, klidně i opakované. A navíc: podle mne jde zde jednoznačně o původní inspiraci a námět Foglarem utajovaných Stínadel, bohužel dávno již zmizelých v propadlišti dějin. Snad jen ten přístavek v podobě poslední kapitoly připsané pro třetí vydání knihy (1955) je lépe ani nečíst. A doslov kovaného marxistického kritika Jiřího Hájka je už pak naprostá tragédie.