Pražský kruh přehled

02.06.2024

(SPOILER) V této knize jsem našla, co jsem hledala, Prahu v době, kdy v ní ještě žili Němci a Židé čeští a němečtí. Max Brod vzpomíná, analyzuje historii a komentuje spisovatele.
Co mě zaujalo:
Praha, město polemické, které ukládalo svým dětem mnohem složitější hledání uprostřed různorodých národnostních a náboženských okolností. Brod sebe vnímá jako že je Žid, kulturně blízký němectví a přítel češství. Byl přesvědčením sionista, stejně jako Kafka.
Brodovo vyprávění začíná v 19. století, kdy údajně panovala zpočátku mezi Čechy a Němci niterná symbióza, tehdy ještě neměli politické rozpory. Čeští spisovatelé měli německé vzdělání a němečtí spisovatelé opěvovali českou zem a historii. Ve starší generaci německých spisovatelů byli Židé, jako Fritz Mauthner, kteří se bez jakýchkoli pochybností počítali k Němcům a fanaticky si přisvojil jejich bojovný šovinismus. Z německých Židů se stávali za 1. světové války agresivní němečtí patrioti.
K pražskému kruhu:
Max Brod a Felix Weltsch byli od první třídy spolužáci v Panské ulici v piaristické (katolické) škole, měli i hodiny židovského náboženství. Na gymnázium šel Max do Štěpánské a Felix na Staroměstské náměstí, kde byl o rok výš Franz Kafka. Franz, Max i Felix se opět setkali na právech. Nejužší čtyřčlenný kruh doplnil slepý Oskar Baum. Všichni z Pražského kruhu milovali české básníky, všichni plně ovládali češtinu a neznamenala pro ně méně než němčina.
Tehdy se vše točilo kolem těchto německých časopisů: Prager Tagblatt byl liberální, časopis Bohemie byl pro nacionální Němce a časopis Prager Presse provládní, pročeský.
Brod se zamýšlí nad asimilací Židů, která nevyšla ve Španělsku odkud byli vyhnáni koncem 15. století, pak se Židé přimkli k Německu, kde však za nacismu byli krutě vyloučeni z německého světa. Byli zklamáni z nešťastného spojenectví volbou.
Brod navrhuje “lásku na odstup všude tam, kde na sebe prostorově narazí dvě skupiny obyvatel, z nichž každá má svůj charakter (napadá mě: co by řekl Brod na dnešní stav vztahů Židů a Palestinců?)
V roce 1900 žilo v Praze
415 tisíc Čechů + 14 tisíc Židů Čechů
10 tisíc Němců + 11 tisíc Židů Němců
Praha má tradici staleté židovské duchovnosti, byla zde první hebrejská tiskárna, roku 1512. Brodův předek rabi Elias ben Todros Brod napsal komentář ke komentáři talmudu. Praha byla po staletí městem židovských učenců.
Kafka citoval z talmudské antologie: “Stal se mi zázrak, proto chci zařídit něco užitečného pro lidi. … to je Kafkova syntéza realismu se zázrakem, s fantazií, s bohatou a hravou tvořivostí ducha, který neustále pracuje.
Brod se v knize hodně ohrazuje proti mylnému chápání Kafky jako dekadentního zoufalce, slabocha, magického strašidla. Podle Broda Kafka hledal prapůvodní smysl spravedlnosti, a to ne jako roztříštěný, asimilovaný Žid, nýbrž vnitřně ucelený, jenž našel svou vlast. Kafka se chystal k cestě do Palestiny. Byl to sionista.

07.08.2023

Autobiografické dílo Maxe Broda, v Praze narozeného německy píšícího židovského autora. Osobní formou podaná významná literárně-historická analýza a představení významných pražských i mimopražských německy i česky píšících autorů, židovského, německého i českého původu. Komplexní a fundovaný vhled do uměleckého vývoje v Praze i v českých zemích, zhruba od poloviny 19. století do období po konci 2. světové války (polovina 20. Století).

Max Brod patřil mezi významné osobnosti uměleckého a myšlenkového dění v Praze od přelomu 19. a 20. století do roku 1939, kdy jako Žid musel opustit město před hrozbou nacismu. Definoval Prahu jako město polemické, město, kde se po staletí střetávali lidé převážně trojího etnika Češi, Němci a Židé. V tomto díle podává subjektivní a velmi živý obraz pražského německého literárního života, s doplněním o další německy i česky píšící autory z jiných oblastí českých zemí, kteří měli k Praze určitý vztah. Brod se zde projevuje po mém soudu jako brilantní vypravěč, který prezentuje dnes už převážně zapomenuté (možná vyjma určité módy kolem Kafky) především pražské německy píšící autory (Židy i nežidy), kteří se významnou měrou zasloužili o kulturní, duchovní a společenský rozmach Prahy a českých zemí v dané době.