Prchající okurka přehled
Octave Mirbeau
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473859/bmid_prchajici-okurka-nSk-473859.png
4
8
8
Ironicko-humoristické, absurdní povídky jednoho z představitelů francouzského naturalismu. Dvacet krátkých příběhů obsahuje široké spektrum námětů: od hravých historek až po hořké, jedovatě kruté pohledy do deformované lidské duše. Autor, neúnavný kritik pokrytecké morálky francouzské společnosti konce 19. století, se tentokrát představuje jako mistr černého, nejčernějšího humoru plného jízlivosti a nečekaných point. Sbírka poskytne čtenáři zábavu a hlavně zamyšlení provázené občas mrazením v zádech. Znění tohoto textu vychází z díla Prchající okurka tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím TALPRESS v Praze v roce 1999. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně zpracován.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno:
2021
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Concombre fugitif, 1992
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Prchající okurka. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (1)
43 nových eknih zdarma ke stažení
18.05.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Prchající okurka v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 11x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Knihotéce | 23x |
| v Chystám se číst | 11x |
Autorovy další knížky
| 1979 |  Deník komorné |
| 1999 | Prchající okurka |
| 1918 |  Zahrada muk |
| 1924 |  Z deníku dcery prostitutky |
| 1923 | Kalvarie |
Jako malé dítě; podruhé jsem si v krátké době vybrala knížku podle přitažlivého názvu a humoru slíbeného v anotaci. A začalo to slibně – prchající okurka je opravdu kvaltující zelenina a proběhne dokonce dvěma povídkami. Zahradnických, těch tam je víc, ostatně celý soubor je laděný venkovsky, a pokud se tam jednou vyskytne Paříž, je v ní hlavní postavou osel. Všechny povídky působí celkem moderním dojmem, který bych nehledala na začátku 20. století. Je to dáno jednak absurdní podstatou, někdy založenou na vymyšleném motivu (titulní povídka), někdy na společenském jevu dovedeném právě ad absurdum (Zeď, Strakatá kráva, Hledisko, Okresní pantomima,… – výrazně kritické povídky), jednak je to dáno současným překladem, který si pohrál i se jmény (Skočdopole, Drbohlav, fanoušky Kulového blesku potěší doktor Radosta). Naturalistický ráz mají povídky Páně Piškitlovo trápení, Mrtvé dítě a Darmojedi (černočerně humorné) a Smrt starého Skočdopole (věnovaná Emilu Zolovi).
Četla jsem s mírným zájmem, něco mě zaujalo a pobavilo, něco méně.