Předkřesťanská náboženství severních Indoevropanů: Tradice Keltů, Germánů a Baltů v kritické perspektivě humanitních věd přehled
Jan Reichstäter
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/446490/bmid_predkrestanska-nabozenstvi-severnic-gs4-446490.jpg
5
3
3
Publikace nabízí analytické vhledy do studia předkřesťanských náboženství nejsevernějších skupin Indoevropanů – Keltů, Germánů a Baltů. Prezentuje aktuální poznatky o starých panteonech, rituálech a mytologiích těchto etnik perspektivami dílčích vědních oborů, které se na jejich rekonstrukci zpravidla podílejí, tj. archeologie, filologie a etnologie. Ústřední pozornost je věnována interpretačním problémům, s nimiž se zde badatelé potýkají, a možnostem a mezím jejich řešení, určeným na jedné straně torzovitou pramennou základnou, na druhé straně rámcem vědeckého diskurzu. Stručně představeny jsou i dějiny výzkumu na těchto polích, jehož počátky se obvykle pojí s romantismem 18.–19. století, mnohde jsou však vysledovatelné až do doby renesančního humanismu o několik století dříve. V této souvislosti jsou připomenuty ideologické motivace a cíle, které formovaly – případně stále formují – obraz těchto náboženství ve vědě nebo populární kultuře.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Předkřesťanská náboženství severních Indoevropanů: Tradice Keltů, Germánů a Baltů v kritické perspektivě humanitních věd. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Tak, jedno upozornění hned zkraje - Kniha rozhodně není nic pro ezopošuky, čtenáře knih s názvem "Moudrost druidů, Keltská magie" a podobných slátanin. Jedná se čistě o literaturu faktu a proto je náhled pana Reichstatera kritický i k mnoha zažitým interpretacím výkladu pohanských kultů Keltů, Germánů, apod. Člověk vlastně zjistí, že valná většina toho, co v minulosti přečetl jsou pouhé domněnky, navíc šířené zástupy opisovačů obšlehávajících teze svých předchůdců - což v této knize neplatí, naopak je zde přehršel původních zdrojů, kam až lze do nejstarší možné historie dohledat původní spisy pojednávající o starých pohanských kultech. Opět tu člověk zjišťuje, že např. i u Germánů a původního náboženství skandinávských etnik toho moc není a víceméně vše vychází z islandských ság sepsaných v době, kdy tzv. vikingskému období už odzvonilo, čili to pár staletí nazpět mohlo být také docela jinak.
Knížku bych jednoznačně doporučil někomu, kdo už má o historii Keltů a germánských kmenů něco načteno a stejně tak i nějaké informace o jejich ať už diskutabilních, nebo doložitelných kultech, legendách a panteonech bohů a namísto naivního a romantického přístupu k problematice je schopen i nadhledu a kritického myšlení.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Předkřesťanská náboženství severních Indoevropanů: Tradice Keltů, Germánů a Baltů v kritické perspektivě humanitních věd v seznamech
| v Přečtených | 4x |
| v Knihotéce | 6x |
| v Chystám se číst | 12x |
| v Chci si koupit | 6x |
Štítky knihy
Keltové pohané, pohanství Germáni Pobaltí, Baltské státy Baltové baltské země
Autorovy knížky
| 2020 |  Předkřesťanská náboženství severních Indoevropanů: Tradice Keltů, Germánů a Baltů v kritické perspektivě humanitních věd |
Opravdu skvělý přehled úplně základních otázek toho, co ne/víme a ne/můžeme se dozvědět. Kniha je přesně vyvážená mezi krajně skeptickým a naivně optimistickým přístupem. Koncepčně je skvělý nápad, že ke všem třem tradicím autor přistupuje odlišným způsobem podle typu nejlépe dochovaných nebo spíš nejvíce vypovídajících pramenů, takže Keltové jsou nahlíženi především skrze archeologii, Germáni prostřednictvím mytologie a Baltové pomocí folklóru, čímž se člověk dozví víc i o možnostech a slabinách těchto tří oborů. Současně si ale všímá i jejich vzájemné podmíněnosti, protože "pokud nelze poznatky jedné z těchto disciplín doplnit o informace ze zbývajících dvou, badatel se obvykle ocitá v situaci argumentační nouze" (s. 157). Navíc autor přihlíží i k lingvistice a genetice, což je třeba ocenit, i když především genetika nenávratně pokročila. Dovedu si představit, že novopohané, především novodobí Keltové, budou zklamáni, na jak chatrných základech budují svoji prastarou identitu, ale podle mě je dobré si nejdřív přečíst tuto odborně poctivou knihu a teprve až poté se klidně odvážit více fabulovat, bájit a fantazírovat. Podstatně podrobnějších a "odvážnějších" knih je na to téma dost. Jen mě překvapilo, že navzdory značnému množství zdrojů, převážně cizojazyčných, ze kterých autor vychází, tam některé snadno dostupné úplně chybí, například sborníky z edice Svět archaických kultur, ve kterých je různým aspektům kultury Keltů i Germánů věnovaná řada velmi erudovaných kapitol. Tak například (s. 118) autor píše, že nevíme, jak si vlastně staří Germáni představovali odvíjení osudu a možnosti předvídání budoucnosti, přitom ale ve sborníku "Věštění a prorokování v archaických kulturách" (2006) z této ediční řady je k tomu důkladná kapitola od Jiřího Starého. Divil bych se, že by ji autor neznal, když na jiných místech tohoto nordistu uvádí. Stejně tak nepotřebuje "Encyklopedii keltské mytologie" (2002) a "Encyklopedii mytologie germánských a severských národů" (1999) z ediční řady nakladatelství Libri (avšak hojně používá "Encyklopedii baltské mytologie" z roku 2012), ale proč nezmiňuje ani obsáhlou publikaci Vladimíra Podborského "Náboženství pravěkých Evropanů" (2006), je mi opravdu záhadou, zvlášť když jde o produkci téže univerzity. To jediné mě překvapilo, ale jinak jsem si pročetl a prostudoval s velkou chutí. Revize dosavadních znalostí a domněnek o severoevropských předkřesťanských náboženstvích umožňuje "ideologicky kritičtější a interpretačně opatrnější nakládání s torzovitými fakty, kterými při studiu náboženství disponujeme a které mají evidentně nemalý potenciál probouzet naše mýtotvorné instinkty" (s. 160). Výstižné, trefné, přesné.