Prežijú piati přehled

08.01.2025

(SPOILER) ,,Aspoň že jde o syrová rajčata," Promluvila Red ,,jinak bys nemohl ani pizzu."
,,O čem to žvaní ?" Zeptal se Oliver , který už měl téměř hotovo.
,,Ehm, o mojí alergii." Arthur se usmál. Nějakým způsobem s ní udržel krok. A to bylo výjimečné. Red dokázala ztratit lidi několikrát za den, někdy dokonce i několikrát během jednoho rozhovoru.
,,Jo, já vím , život by asi ani nestálo za to žít, kdybych nemohl pizzu."

Tak to bylo neuvěřitelné! No jo, je to přesně jak v tom názvu – přežije jen pět hvězdiček. Já právě před pár minutami dočetla, a sice už je noc, ale jak řekla jedna nejmenovaná osoba v knížce: „Musím to všechno napsat, abych to dostala z hlavy.“ Nemůžu prostě jinak. Tím, že knížka nese jméno tak skvělé autorky, jsem čekala, že to bude dobré, ale ne, že to bude tak moc dobré. No jo, jablko nepadá daleko od stromu. Ačkoli Návod miluju, skoro bych řekla, že tahle knížka byla ještě lepší, a to už fakt něco znamená. :D
Jak už jsem řekla, Holly Jackson umí fakt psát, ale tohle bylo prostě dokonalé. Vůbec nevím, jak jinak to vyjádřit. Autorka dokázala vymyslet tak originální příběh a tak originální a osobité postavy! No, i když někteří z nich byli fakt případ. :D Červený sýr (Red) – chápu, že si toho hodně prožila a protrpěla, a že se k ní život fakt fér nechoval, ale to neznamená, že se při tom přichází o mozek a paměť. Nebo mi to tak alespoň chvílemi přišlo, protože to, jak Red pořád zapomínala věci a myšlenky, bych se na jejím místě asi zbláznila. Její proud myšlenek byl fakt zajímavý. Někdo na ně střílí, a ona myslí na vzor záclon. Btw, nikdy na to nepřijde. :D
Tenhle příběh byl tak silný. Ačkoliv to není bůhvíjaká válečná knížka, několikrát mi přišla mnohem smutnější. Holly hrozně hezky vystihla všechny pocity, které by byly smutné, a když se spojily, tak byly ještě smutnější a depresivnější, ale tvořily dohromady příběh, který měl co říct. Ztrátu blízkého, lži, tajemství, pocit viny, strach. Ty jo, chvílemi mi to přišlo tak depresivní, že jsem si říkala, že jsem si na Vánoce nemohla vybrat nic depresivnějšího. :D
Můžu skoro na sto procent zaručit, že při čtení se budete smát, zlobit se, brečet, bát se…
Musím říct, že nejednou jsem jela potmě v autě po dálnici s touhle knížkou a fakt si přála, aby nikdo v autě neskrýval tajemství.
Všechny postavy byly neuvěřitelné a od první stránky jsem si všechny v tu ránu oblíbila. Jo, dokonce i Olivera. No, i když jeho jen trochu. Oliver chce být středem pozornosti, i kdyby byl důvod, proč střílí do karavanu. No, v noci na parkovišti bych ho fakt potkat nechtěla. Bylo to tak živé, že jsem si chvílemi myslela, že jsem s nimi doopravdy v obytňáku. Myslím si, že písnička This Is The Life nebo My Home byla stvořená k téhle knížce. :D
Oukej, kdo je zradí, to ještě jde tipnout, ale jaké má kdo tajemství… ty jo, nebudu nic prozrazovat, ale jsou fakt pikantní – od vykrádání bank po vraždu. :D Každá malá kapka ve výsledku rozbouří celé moře… i nejmenší detail tam bude hrát obrovskou roli. Pak, když jsem s knížkou po dočtení listovala a nalistovala jednu z prvních stran, musím říct, že jsem měla úplně jiný pohled na věc.
Ale abych ji taky trochu zkritizovala – jsem za polovinou knížky a my nevíme absolutně žádné tajemství. Nikdy jsem nepřišla na to, jak i ten nejlepší odstřelovač se samopalem byl na tolika místech. To ho přece museli vidět, ne? Když nějaký random kluk přebíhá s puškou sem tam po cestě. :D
Nebo taky jsem nepřišla na to, proč vlastně Redina máma zemřela…
Kam se hrabou všechny detektivky – ten konec byl prostě nejlepší. Zabít někoho pro někoho, aby se cítil líp, mi přijde trochu zvrácené, ale posledních pár vět bylo dokonalých.
P.S. Takový malý detail, co nehraje moc roli, ale mě to hrozně rušilo – správně je to obytňák, ne karavan. Samozřejmě že karavan zní líp, ale je to obytňák. :D
Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli mojí recenzi, klikněte prosím na like ne z důvodu že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl mojí recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)