Přežil jsem varšavské ghetto - Chlapec ve skříni přehled

10.12.2017

výborná knížka..mrazivá, a přitom tak jednoduše a přímo napsaná...Senek Rosenblum se v 70ti letech vrátil zpět a popsal své dětství mezi 5-9.rokem..dá-li se to vůbec za dětství označit....
kde začít ?? snad jen, že celá akce vyšla díky všem zůčaastněným - činorodému tatínkovi, který byl odhodlám zachránit svého syna, sebe a pokud možno více členů rodiny...o svoji ženu, Senkovu maminku a její matku přišli docela brzy, což mi vehnalo slzy do očí... a to byl jen začátek..opomineme hrůzy války a pogromu všude kolem, nejhroznější byly pocity malého klučíka, vyrvaného z matčiny náruče, trpícího hladem, žízní, nedostatkem snad všeho, láskou počínaje, normálním životem konče...vše proto, aby ppřežil..
jak sám Senek poznamela, kdyby byl v té době dospělý, njspíše by zemřel..ale jako dítě byl schopen nacházet střípky radosti a světla snad všude..sny o louce se slunečnicemi, na které se setkává s maminkou, do toho jako každý malý kluk i v těch hrůzách nacházel něco pro své oči a sebe, v bytě u Irky má papír a tužku, jednoduché účelné... - kreslí koně, obdivuje náklaďáky, tanky, kamarádí s vojáky..po přechodném útočišti ve skříni (řešení, které těžko lze označit za bezpečné či ideální, ale pomohlo...i když se dusil, i když měl potíže s chůzí atd..), krátkém pobytě na venkově jeho příběh graduje do finále - ve Varšavské čtvrti Praga u Kulawy bojuje sám za sebe o svůj holý život...a když už se zdá, že je konec neodvratný, objevuje se otec jako anděl strážný a definitivně ho zachraňuje a rve se se smrtí o jeho život...
silná knížka, jejiž síla tkví v jednoduchosti, s jakou Senek vypráví svůj příběh...nedramatizuje, nepřikrášluje, jednoduchými větami a slovy, jak by je vykládal malý kluk , (často jsem měla pocit, že až citově neangažovaný, či odosobněný) nám přibližuje hrůzy, které si neumíme představit...přežil a promluvil, abychom nezapomněli a nedopustili, aby se podobná zvěrstva opakovala...
doporučuji přečíst. howgh !