Příběh jednoho manželství přehled

21.08.2020

Kniha je podle mě úžasná. Ten, kdo ji četl a přitom si myslí, že nemá děj, se mýlí nebo nebyl pozorný. Děj se soustřeďuje na vnitřní život dvou zdánlivě všedních, ale ve skutečnosti neobyčejných, protože upřímných a citlivých lidí, přičemž to, že on je vzdělaný a ona ne, je pro hlavní poselství díla naprosto podružné. Je to totiž kniha o lásce a její síle, která překonává všechny životní překážky a dokonce i smrt. Knížku jsem přečetl po chvilkách za 2 dny a lituji jen toho, že nebyla 10x delší. Je to nádherné čtení pro ty, kteří nikam nespěchají a všimli si, že víc toho získáme a pochopíme, když se zastavíme a uvažujeme, pozorujeme a tiše vnímáme, než když se za něčím neustále ženeme, jak je to v dnešní době obvyklé. To, že je děj knihy jakoby zpomalený a rozdělený do více či méně statických popisných obrazů, jaké vytváří hlavní hrdina ve formě krajinek na malířském plátně, je jasný záměr spisovatelky. On, hlavní hrdina, malíř z bohaté rodiny, která mu ale v přístupu k tomuto bohatství brání kvůli nízkému původu jeho ženy, je moderní, atraktivní muž, ona, jeho manželka, je sice krásná, ale nemoderní, silně věřící, prostá venkovanka, luteránka po holandských předcích. Oba jsou sice čestní a upřímní, je ale mezi nimi velká společenská a kulturní nerovnost. To dává ději základní napětí, které mou zvědavost udržovalo aktivní od začátku až do konce. Kniha také ve vedlejším plánu postihuje posun západní společnosti od romantismu konce 19. století k její modernitě v první polovině 20. století, v době orámované hrůzami obou světových válek, které rozvrátily předchozí, po staletí vytvářené společenské hodnoty. Ale to je opravdu jen zcela marginální dějinný rámec, který ovšem dostává mohutný akcent tím, jak starosvětsky až biblicky příkladná a pevná láska mezi oběma protagonisty vzniká, rozvíjí se a trvá. Román je vlastně návodem na šťastný manželský život a říká nám, že opravdová láska potřebuje k životu nejenom cit, ale i víru (v život a/nebo v Boha), dobrou morálku a pevný charakter. Text je i oslavou přírody a člověka jako její nedílné součásti. S knížkou jsem se loučil velmi nerad a asi si ji brzy přečtu znovu. Zdám se sám sobě po jejím přečtení lepší a silnější, mnoho dějových momentů mne tam dojalo, také proto, že jejich hloubka kontrastovala s jejich nenuceným, stručným a prostým, přitom ale výstižným popisem. Myslím si, že je to sice menší, ale vynikající práce fenomenální autorky.