Příběh o Třpytivé rovině přehled

06.11.2023

Moc půvabná atmosférická skoro jednohubka o cestě za unesenou snoubenkou. Úsměvné je to, že Morris coby marxista a socialista popsal onu Třpytivou rovinu, tedy asi jeho ideální místo, vlastně jako sektu. Tamní lidé se těší neustálému blahobytu, radovánkám a furt maj všeho dost, aniž je specifikováno, kde se to bere. Běda ale, jak jim řeknete, že chcete jejich zem z nějakého důvodu opustit, to jim způsobíte trauma a deprese.
Nemluvě o tom, že si skoro celá komunita myslí, že pobyt u nich je to jediné, po čem musí všichni touži. A hrozně se diví, že by někdo nacházel spokojenost někde jinde.

17.05.2023

Ačkoliv bych fantasy neoznačil jako žánr, kterému se nějak čtenářsky věnuju, v případě Williama Morrise jsem musel udělat jednu z výjimek. Jelikož Morris byl renesančně všestrannou osobností, na jeho jméno lze často v různých souvislostech narazit, jestliže se člověk více zajímá o britskou kulturu 19. století. Jeho dílo ovšem přesahuje onen ostrov na severu Evropy; jako kdyby se řídil svými slovy, že "naše životy jsou dost dlouhé na to, abychom vykonali skutky, které nikdy nezemřou."

Přestože se Morris asi nejvíce proslavil textilním výtvarnictvím, nemalý vliv měl svým spisovatelským dílem i na velikána fantasy - Tolkiena. Díky práci nakladatelství Černý drak v čele s Romanem Koňaříkem může se i český čtenář seznámit s některými kousky. Jakým je i Příběh o Třpytivé rovině.

Knížka je to útlá, doprovázená vydařenými ilustracemi samotného autora - severská veslice a plachta s černým havranem hovoří sama za sebe. Příběh ani text nejsou nijak komplikovanou záležitostí, a tak je dílko příjemnou odpolední četbou. Nutno tedy číst s jistou pokorou a úctou, protože opravdu asi platí, že pro čtenáře současné fantasy nemusí být příběh Hallblitha úplně ohromujícím. Fascinace, alespoň u mě, přišla mezi řádky. Do knížky jsem se rychle dostal a svou formou, pojetím i příběhem mi v mnohém připomínala nejednu raně středověkou legendu i vrcholně středověký rytířský román. Odysseovské putování hlavního hrdiny s cílem nalézt svou snoubenku Hostage se odehrává na třech tajemných neznámých ostrovech, přičemž větší část zahrnuje ona Třpytivá rovina. Ta je teda vrcholnou utopií o ideálním světě volné lásky, hojnosti, pohody a nesmrtelnosti, kde rozum je zastřen blažeností a odkud se každý se zdravým rozumem snaží utéct, jakkoli většina lidí touží tuto zemi najít. Protože valnou část Hallblithe putuje po rovině, zhruba v půli knížky začíná příběh lehce drhnout až "nudit", aniž by se děj či postava někam dál posouvala. Vůbec slabším článkem je sám Hallblithe, jehož projevy jsou řeknu, povrchnějšího ražení. Lištička je postavou nejzajímavější, leč darebácky nejméně rozvedenou, což je trochu škoda.

Chtěl jsem se dopracovat k tomu kouzlu, které William Morris vyvolal. A to je celková atmosféra a pojetí, při kterém se už nedivím, že je autor považován za jeden ze základních kamenů moderní fantasy literatury. Právě pro to, že dokázal vyvolat upomínky starých mýtických světů, použít trochu magie, rytířského putování, morálních hodnot a nádech severoevropských ság. Celých 150 stran to na čtenáře sálá, o to víc podpořeno opravdu povedeným překladem Marty Holbové. Mnohokrát jsem se potěšením usmál vnímajíc ony prvky výše zmíněné a připomínajíc si ony mnoho staletí staré příběhy, s nimiž mohu dílo Williama Morrise porovnávat. Je tedy možné, že čtenář, který moc legend nezná, v současnosti Morrise ne(d)ocení. Pokud ovšem čtenář nějakou povědomost o starých příbězích má, pak si toto dílko jednoznačně užije.