Príbeh písaný vôňami přehled

29.10.2024

Dům vůní bylo velké překvapení – koupila jsem ho jako romantiku, která je velmi oblíbená u našich starších čtenářek, a byla jsem první čtenářkou. Mile mě překvapil nejprve překlad – bezchybný, čtivý, „uživatelsky“ velmi příjemný. Líbil se mi i příběh: ano, byl víceméně prvoplánový a poněkud feministický (což potvrzuje i doslov), ale proč ne. Jak romantiku nemusím, tohle se mi četlo báječně a povídání o parfémech a jejich sestavování mi připadalo téměř pohádkové. I kdyby to takhle nefungovalo, čtení to bylo parádní, včetně zajímavého doslovu.

22.10.2024

(SPOILER) „Vůně je slovo, parfém je literatura.“ (Jean-Claude Ellena)

Román z prostředí Paříže a hlavně jihu Francie popisující životy několika generací rodin pracujících v parfumérském průmyslu mě bavil. Bylo to čtivé od prvních stránek. Hlavní hrdinka Anouk Romillyová mi byla sympatická, líbila se mi její odhodlanost plnit si své sny, přesně věděla, čeho chce v životě dosáhnout a šla si za tím, nedbala na minulost a nenechala se zatáhnout do rodinných sporů. Mými dalšími oblíbenými postavami byly parfumér Didier Archambauld, Florence Monettová (Girardová), Jean-Paul Bonnet, Gilles Girard a svým způsobem i Stéphane Girard.
Líbilo se mi členění knihy do sedmi dílů, které na sebe hezky navazovaly a prolínaly se. Město parfémů Grasse se autorce povedlo popsat tak, že ve mně vyvolala přání toto město navštívit společně s dalšími městy Azurového pobřeží. Oceňuji i doslov autorky, kde uvádí inspirace a zdroje, ze kterých čerpala při psaní knihy. Prostředí výroby parfémů a míchání vonných esencí mě upoutalo a ráda bych do něj nahlédla i ve skutečnosti.
SPOILER: Jediné co bych příběhu vytkla, tak to byl na mě až moc sladký konec, který celkový dojem z knihy maličko zkazil. Všechno se vyřešilo ke všeobecné spokojenosti, postavy „procitly“ a ukončily několik desítek let táhnoucí se spory mezi rodinami Girardovými a Bonnetovými skoro lusknutím prstu. Přišlo se na příčinu úmrtí některých členů rodiny Girardových v mladém věku. Škoda, že nebylo zmíněno, jestli Anouk s Jean-Paulem měli dítě, ale vzhledem k její diagnóze cystických ledvin a následné transplantaci to možná bylo riskantní…KONEC SPOILERU
Knihu doporučuji k přečtení, nenajdete v ní sice žádné velké a zásadní zvraty, je to spíš taková malá rodinná sága zahalená závojem parfému, u které si odpočinete a přenesete se na levandulová pole a slunný jih. 4,5 *

„Svět zkrátka nebyl jen oázou štěstí, vždy v něm existovalo napětí a neshody. Důležité ale bylo nenechat jimi ovládnout svůj život.“ (str.340)