Příběh prince Gendžiho 1 přehled

17.03.2021

Číst po x-té úvahy jestli má postava zmáčené rukávy od rosy, nebo od slz je vyčerpávající i na jeden díl. Chtěl jsem se poučit o prvním románu na světě, ale je to nad mé síly.

13.11.2016

Gendži, Gendži, najdu někdy někoho, kdo tě bude milovat stejně jako já? Koho budeš fascinovat a okouzlovat s nadšením podobným tomu mému? Jak krásný jsi, jak hrdý a do sebe zamilovaný. Jak na sobě nevidíš jediné poskvrnky a jediné chyby. Však kdo je krásný, nemůže být špatným, tomu věřila heianská šlechta a v jejím duchu jsi stvořen. A tak za postihy, jež se snesly na tvou hlavu, nemohly tvé zálety, nevěra a zrada, ale úděl z minulých životů. Karma je zkrátka mrcha. Ach, princi můj, vzore můj, lásko má. Kéž bych do tebe tak mohla šťouchnout klackem a zeptat se, jestli to myslíš vážně…

Ale teď vážně. Příběh prince Gendžiho je jedním z těch klasických děl, která zcela jistě mají svou literární hodnotu, avšak která nejsou pro každého. Bez větší znalosti toho, jak fungoval heianský císařský dvůr, bude čtení nesmírně obtížné, protože vás zcela mine kulturní a historický kontext, v němž se román odehrává. Pokud nepochopíte, proč bylo tak důležité umět hezky skládat básničky, proč tolik záleželo na odstínech šatů a jak strašné bylo, když ranní dopis po společné noci přišel až večer nebo dokonce vůbec, přijde vám jednání hrdinů nesmyslné a nepochopitelné, budete nejspíš pociťovat frustraci z informačního vakua a četbu vzdáte. To platí i pro japanisty. Znalost mocenských bojů mezi císařskou a vojenskou šlechtou vám tady bude na nic. Tady a teď vás zajímají jen jemné nuance snového heianského dvora. A pokud ony znalosti načerpáte, ani pak nemáte vyhráno. Je to zkrátka literatura pro velmi specifickou část čtenářstva. Ne, nepokouším se o snobismus, jen beru v potaz, že za léta bloudění kolem japonska a dva roky studia jsem nejspíš potkala jen jedinou osobu, které se román skutečně líbil. Vlastně na mě trochu zděšeně koukala i vyučující na literaturu.

Pokud ovšem jste onen "vyvolený", oceníte nádheru jazyka, kterou nám pan Fiala mistrovsky převedl ze staré japonštiny. Rozkvete před vámi barvitý svět náznaků a symbolů, nedořečených vět a krátkých básní, které složité cituplné momenty shrnou lépe než sebelepší srdceryvný proslov. Budete se obdivovat nádheře zimní luny, děsivosti mlhy v lesích a rozkvetlým květům za ranní rosy. Skrze Gendžiho budete přebíhat od ženy k ženě a oceňovat jejich psychologickou rozmanitost, jejich prokreslenost, byť se snad kvůli přezdívkám občas ztratíte. Budete se smát při vtipných historkách, plakat při nenadálých skonech a litovat ženy, které neměly to štěstí a z Gendžiho svodů nevyvázly šťastně. A pokud jde o hlavní postavu? Antihrdina Gedži je pro každou současnou ženu noční můrou a málokdo z nás jeho jednání přejde jen tak. Přesto je těžké ho nenávidět. Snad pro jeho dětinskou iluzi vlastní počestnosti, pro jeho krásu, jeho dokonalost téměř v každém ohledu. Je to fascinující charakter. Nikdy ho nebudete chtít potkat, ale neodtrhnete se od něj. Tak se vrhněte do čtení a propadněte se do malé bubliny naplněné estetikou, uměním a láskou, do snu odtrženého od reality.

Ještě jsem nezažil
takovou velkou ztrátu.
Kam ses poděla,
Luno na jitřním nebi?
Zmizela's z nočního nebe.