Priznanie Nata Turnera přehled

14.01.2024

Jak už jsem napsal u jiného autorova románu, Styron není pro každého. Jeho styl psaní vyžaduje pozornost, soustředěnou četbu, děj nespěchá. Někdy to sedne, někdy ne. A v případě této knihy mi to úplně nesedlo. Pasáží čtivých, záživných zde moc není, převládají hloubavější části s mnoha citacemi z bible. Cílem jistě nebylo napsat strhující dramatický román, ale výsledek až na to, že přináší obraz soužití bělochů s černochy ve Virgínii na počátku 19. století, je spíš průměrný. 50-75%, 14. 1. 2024.

08.11.2023

Styronův pokus dostat se do mysli černošského otroka z první poloviny devatenáctého století je ze své podstaty ambiciózní, nepochybně také vyvolal a možná stále vyvolává vlnu kritiky. Myslím však, že spisovatel ve své fikci nemůže být omezen ani barvou pleti, ani pohlavím či věkem. Fikce je fikce, neplatí pro něj pravidla dokumentární, ale přesto i tak je fikce dokumentem svého druhu. Problém románu podle mě není v tom, že by se bílý spisovatel opovážil použít ich-formy v případě příběhu otroka jiné pleti. Spíše než tato kontroverze, mě na románu mírně zklamala celková výstavba děje, místy vypravování ztrácí šťávu, podobně se však děje i v románu Sophiina volba, pro mě zůstává stále nejlepší fikční próza Styrona Dlouhý pochod, kde se jedná na malém prostoru o koncentrovanou dávku vypravování, nefikční pak Viditelná temnota. Nejvyšší možné ohodnocení jsem kdysi dal Faulknerovu Absolone, Absolone! které je za mě esencí jižanské pohnuté minulosti, k této metě se však Styron v tomto románu sic přiblížil, ale nedosáhl jí.