Probouzení zranitelnosti přehled

09.12.2021

Kniha může být možná pro někoho přínosem, ale nejsem si jistá.
Vlastně váhám, pro koho je kniha určená. Pro mě, jako člověka, který si na této klopotné cestě už nějaký ten metr ušel, měla přínos ve zvědomění některých aspektů chování zraněného dítěte, resp. dětské části. Mimochodem, tyto tendence (manipulace, vynucování...) bývají často přisuzovány egu (jen tak na okraj, nechám doznít, v kom to něco rozcinká).
Autor se snaží rozčlenit problematiku, resp. knihu, do nějakých struktur, z mého pohledu postrádají smysl i užitečnost. Navíc mi připadá, že autorovi se mnoho s vnitřními traumaty pohnout nepodařilo, z knihy mi přišlo, že se stále točí v tomtéž.
Určitě je dobré si uvědomit, že o svých traumatech a strachu, který umíme mistrně ukrývat, opravdu vědět nemusíme a že na nás mohou vybafnout v té nejméně příhodné chvíli. Jenže autor moc nástrojů k tomu, jak s tímto pracovat, nenabízí.
Kniha může být užitečná jako jakási část do skládačky, kdy si člověk některé věci uvědomí, ale pro někoho, kdo se v problematice snaží zorientovat, tomu to může udělat v hlavě asi spíš guláš, mi přijde.
Toho, kdo potřebuje na svých zraněních pracovat, může uvést do stavu, kdy si řekne, že mu to za to nestojí, a propadne naprosté depresi a nihilismu. Tomu bych určitě knihu nedoporučila.
V knize mi chybí ucelený autorův příběh, na kterém by např. mohl ilustrovat práci s raněnou vnitřní částí, vznik traumatu, práce s ním různými technikami, atd. Tvrdí, že není nutné vědět, kdy a jaké trauma vzniklo. It depends... Tedy - přijde na to. Někdy stačí jen obavy propustit, a někdy, když to člověka všechno zavalí, tak je potřeba jít do úplné hloubky a pracovat s tím konkrétním traumatem, příčinou (což je dobré s průvodcem - terapeutem, ve kterého máme důvěru, někdy to můžou být ošklivé věci, co v sobě člověk uzamknul).
Autorovy snahy všechno rozpitvat, pojmenovat, dávat rady či otázky na nitrozpyt, vytváření podle mě zbytečných struktur, jak se např. vymanit z myšlenkových vzorců, mi nedávaly vůbec smysl. Navíc některé rady typu "přestaňte snít a čelte velkému zlému světu venku" jsou opravdu na nic. Naopak, člověk snít potřebuje, a také potřebuje pochopit svět venku jako realitu, která se skládá ze "špatných" i "dobrých" věcí.
Kapitola, kde zmiňuje kompenzace, je určitě zajímavá, problém ale je, že větší část knihy tuto zajímavost postrádá.
Zásadní je, že pokud nepracujeme s vnitřní dětskou částí, komplikuje nám to nejen vztahy, na všech úrovních (rodina, přátelé, partneři...), ale hlavně soukromý život - tedy to, jak se díváme na sebe, jak se díváme na svět a jak jsme v něm ochotni a schopni fungovat. V případě, že toto nemáme vyřešené, dá se předpokládat, že ani naše profesní či další složky života nebudou příliš funkční, což se autorovi ne zcela podařilo ukázat, těžiště knihy leží hlavně v partnerských vztazích.
Autor má snahu dát čtenáři alespoň nějaký arzenál pro práci s pocity, ale otázky typu "čemu se právě teď vyhýbáte" si nejsem jistá, jestli většímu počtu lidí pomůžou se s tím popasovat.

Pre niekoho to môže byť náročné čítanie, vlastne sa tu otvorene rozoberajú veci, ktoré bežne úplne vytesníme, nechceme byť s nimi konfrontovaní. Ale ak si trúfneme, môžeme sa o sebe veľa naučiť. O sebe aj o tom, prečo naše vzťahy vyzerajú tak, ako vyzerajú. Kniha je pritom plná príkladov, v niektorých sa určite ľahko nájdete.

Knihu som čítala dvakrát, môj priateľ tiež, a vraciame sa k nej dodnes. Na pochopenie príčin konfliktov, aké zo vzťahov poznáme všetci, je to skvelá pomôcka. Aj rozlíšenie závislého a protizávislého mi pripadá veľmi výstižné; ja som si, podobne ako Trobe, tiež celé roky myslela, že tie vzťahy proste až tak neprežívam. Dnes viem, že to bola iba stratégia, a snáď už som inde...