Proč mají ženy za socialismu lepší sex přehled

12.03.2024

Na jednej strane hodnotná kniha, ukazuje pohľad americkej ľavičiarky na postavenie žien v bývalom východnom bloku, v menšom sa dotkne aj dnešnej Škandinávie a samotných Spojených štátov. Každopádne jej pohľad na východný blok je skrz veľmi ružové okuliare. Po prečítaní bakalárskej práce MÝTUS A REALITA: ŽENA ZA SOCIALISMU Alžběty Polzovej a beletrických diel ako Bezcitnost Martyny Bundy, Čepiec Kataríny Kucbelovej alebo Súdruh Munchhausen Ladislava Mňačka, ktoré sa viac či menej dotknú aj témy života ženy v bývalom východnom bloku, je jasné, že ženy u nás nemali na ružiach ustlané, boli vnímané hlavne ako zdroj lacnej pracovnej sily, menová reforma v r. 1953 obrala rodiny o úspory, nedokázali vyžiť jedného platu, takže ženy museli nastúpiť do práce, mali o 30% menšie mzdy než muži, potraty musela schvaľovať etická socialistická komisia, lepšie hodnotené boli povolania v ťažkom priemysle, kde pracovali prevažne muži, zatiaľ čo ženy štát zapriahol ako šičky v textilkách - témy, ktorým sa Kristen R. Ghodsee takmer vôbec nevenovala, resp. ich odignorovala.
Škoda, že sa kniha iba okrajovo venuje postaveniu žien v Škandinávii, to je za mňa osobne smer, ktorým by sa celá západná spoločnosť mala uberať.

30.01.2024

Oceňuji odvahu otevřít toto téma a rovněž způsob podání. Název knihy upoutává, ale může být trochu zavádějící. Autorka se zabývá kromě sexuální svobody i mnoha jinými tématy od volebního práva k důsledkům mateřství. Osobně však s autorkou v mnoha věcech nesouhlasím a myslím si, že mohou být i nebezpečné. Nelíbilo se mi např. vyzdvihovaní jeslí třeba na celý den. Je prokázáno, že pro děti není izolace od rodičů v takto rané fázi vhodná. Může to být výhodné pro matku, která díky tomu chodí do práce, ale opomíjí to potřeby dítěte. Potřeby dítěte autorka snad kromě jednoho odstavce vůbec neřeší a proto se nabízí otázka, proč by si je tedy měli lidé, kteří je chtějí prakticky okamžitě odložit, vůbec pořizovat. Rovněž se domnívám, že péče matky a otce není v rané fázi zaměnitelná. Je třeba si uvědomit, že upozadění rodiny a spoléhání na stát vede zase k jiné formě sobectví, izolace a nezodpovědnosti, viz odložíme dítě do jeslí a starého člověka do domova. Vůči mužům je kniha místy příliš nespravedlivá, jde dle mého o extrém, který předpokládá absenci morálky v případě výhody - navíc dočasné - na jedné straně. Působí to, jako by vůbec neexistovala možnost citu mezi pohlavími i bez ohledu na aktuální společenské zřízení. Za sebe jsem pro sociální práva a přizpůsobení pracovních podmínek, ale domnívám se, že rodina je vždy primární a pokud nefunguje, má nastoupit komunita nebo stát. Představa, ze stát bude rodinu prakticky úplně nahrazovat je dle mého skutečně sociální inženýrství, které není prospěšné.