Procitnutí jara přehled

01.01.2025

Opravdu mě překvapilo, že takto explicitní hra je už víc než sto let stará. to chtělo fakt kuráž, to takhle napsat! Napětí mezi pravidly maloměšťácké autocenzury a touhou prozkoumávat vše zakázané tak neprobíhá jen mezi starými a mladými a starými ve hře samé, ale také mezi autorem a kulturními institucemi jeho doby. Právě tahle otevřenost byla asi to, co mě zaujalo nejvíc – žádné náznaky a jinotaje, ale vše velmi natvrdo popsáno! Mohlo to skončit jinak než cenzurou? Jistě ne, problémy by takto pojatá hra měla zřejmě ještě i o mnoho desetiletí později.

Wedekind to cenzorům svojí otevřeností usnadnil, označit dílo za pornografii bylo přirozené, vysvětlit tím zákaz hraní stejně tak. Ale … občas se mi zdálo, že ještě víc podvratné bylo, jak autor kriticky nahlíží na svět dospělých (rodičů i učitelů). Jasně, mladí také nejsou zdaleka žádné vzory ctností, spíš jsou jak Adam s Evou v ráji, jen s tím rozdílem, že nepotřebují žádného hada, aby je přemlouval. A třeba Melchior je i docela sociopat, řekl bych. Ale omlouvá je jejich věk a absence zkušeností, Wedekind jim zjevně straní (nebo se mi to aspoň zdá), snad jsou pro něj zdrojem naděje. Naděje, která by se mohla rozvíjet a růst, pokud by nebyla deformována prostředím.

Samotná hra byla jaksi zvláštní, nějak neuspořádaná. Jako by Wedekind nedokázal všechna svá témata a charaktery vtěsnat do srozumitelné dramatické struktury. Jako by předběhl dobu nejen v obsahu, ale i ve formě – byla to jakási (chtěná nebo nechtěná?) postmoderna dlouho před postmodernou. Přesto jsem se cítil zasažen, jako vždy, když ze stránek nějakého příběhu cítím upřímně vyprávěné svědectví o lidské křehkostí.

29.12.2024

Hra - manifest, zoufalý čin, s jehož vyústěním si sám spisovatel nevěděl rady (viz konec s mrtvým Mořicem). Přesto je dojemné tuto hru po více než stu letech od vydání číst.