Providence přehled

27.02.2023

Tak jsem to konečně po sedmi měsících, kdy mi tato blasfemická kniha bránila číst jiné knihy, dorazil a mohu říct jen to, že je to GENIÁLNÍ. Od začátku až do konce. Novinář Robert Blake je alter ego Lovecrafta, zde to je tedy Robert Black, ale v Salemu ho dokonce rybí muž osloví pane Blakeu, a to je jen jedna ze stovek drobných Moorových hříček, které všechny rozklíčovat snad ani není možné. Nebo třeba Pickmanův model, nepříliš výrazná a známá povídka, která zde dostává úplně jiné grády. Jo, číst to bez znalostí díla HPL to nemá cenu, musí to být akorát úchylný guláš. Geniální mi přijde i to, jak Moore použil v kontextu asexuálního HPL, jehož někteří dnešní strážci jediných správných pravd a názorů označují za rasistu, homosexuálního žida. Těch (homo, hetero, mezidruhových)-sexuálních motivů (i v Neonomiconu) bylo na mě možná až přespříliš a byly i dost brutal - když si jdou dospívající kluci hrát do opuštěného kostela, tak co jiného, než “si hrát se svými dírkami“, že? Ale vnímám to jako záměrný kontrast mezi autorem a objektem jeho díla, který nepokrytě obdivuje. Nemám s tím problém. Jde vidět, jak poctivě opět Moore nastudoval úplně vše, co na světě o HPL existuje, já se třeba o jeho korespondenci nikdy nezajímal, ale rozhodně může být zajímavá, Moore ji evidentně přečetl do poslední čárky. Taktéž 11. kapitola je jakýmsi extraktem 60 - 70 let vývoje tohoto kultu, kdy jsou popsány asi skutečné události, které se mi nechce dohledávat a Mistrovi budu věřit. Poslední kapitola je pak takové výživné vyvrcholení, kde se všechny nitě potkají a vše se vysvětlí. Moc se mi líbí jak “nejstarší člen řádu“ (ten malý s doutníkem) vysvětluje, jak bylo 20. století těžké, Vykupitele v sedmatřicátém ještě nikdo neznal atd., taky to dává určitou odpověď, proč že Lovecraftův kult pronikl do skoro všech základů popkultury a ovlivnil snad všechny budoucí autory. V některém komentu jsem četl, že čtenář začal přeskakovat deníkové záznamy na konci kapitol – že to je jen shrnutí toho, co se stalo v sešitě – to je hrubé nepochopení celého konceptu a bez těchto zápisků celá kniha nemůže dávat už vůbec žádný smysl. I když přiznávám, že občas to bylo úmorné a taky jsem to párkrát odložil. Ale ty zápisky jsou nedílnou součástí díla.

Hmm, no, byl to příjemný zážitek, asi se budu opakovat, ale je to grandiózní geniální dílo se vším všudy. K tomuto vydání od Arga bylo napsáno už dost, takže se v tom hrabat nebudu, ale nikterak příjemně se to bez bublin s malým fialovým sešítkem nečetlo. Taky tam bylo pár chyb, které bily do očí, třeba překlad Redhook jako Rudý hák, ufff, to mě vždy až otřepalo – přitom Central Hill apod. redakci k překladu nějak nenutil. Kdybych to býval byl tušil, počkám na ten omnibus, který je i s Neonomiconem dohromady a snad se mu podobné chyby vyhly.