Pršení je super, tati! přehled
Benjamin Brooks-Dutton
Příběh o ztrátě, zármutku a kuráži. Ben je mladý a úspěšný, má roztomilého synka a před sebou zářivou perspektivu. Když jde jednou s manželkou Desreen v Londýně po ulici, náhle ji srazí auto. Jemu se na poslední chvíli podařilo uskočit i s kočárkem. Ve vteřině je z Bena vdovec, který se musí sám postarat o své dítě. Za dva měsíce po ztrátě milované ženy se pustí do psaní blogu. Odmítá konvenční představy o žalu a chce přimět lidi, aby otevřeně hovořili o svých zážitcích. Zakrátko má Život vdovce milion zhlédnutí a rozpoutá debatu o tom, jak vypadá realita ztráty a zármutku…... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
It’s Not Raining, Daddy, it’s Happy, 2014
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pršení je super, tati!. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (20)
Ztráta kohokoliv je smutná a bolestivá, jistěže. Proto neexistuje být v pohodě a prostě si pro cizí lidi psát a jít s tím do televize a omílat to furt dokola - vám, i kdyby umřelo jen milované zvíře, by se chtělo o tom furt mlet a připomínat si to? Já ztrátu zažila před dvěma roky a tak vím dobře, co to znamená.
Že to vážně není chuť dělit se o to s cizíma. Znám tu nemožnost o tom člověku jen promluvit, vzpomenout na něj, to jak se mi o něm dodnes zdá. Představa že s tím půjdu do tv a budu úplně v poho kecat je prostě NEPŘEDSTAVITELNÁ!!!
Proto tohle hodnocení. Proto, že mě štve jaká z běžné součásti života čiší snaha vydělat na tom.
A jak smutný je, že lidi jsou tak blbí že se tím dají opít a žerou mu to.
Je to hnus prostě.
Ta kniha i autor sám.
(A jinak mi ona cute nepřišla a kluk taky ne, parchantila ho už od mimina).
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (2)
„Ačkoliv si neumím představit, že by Bůh vypadal jako člověk, mám-li být schopen zpracovat vlastní myšlenky, potřebuji si vytvořit přece jen určitý obraz. A tak jsem si z něj udělal výkonného ředitele velké korporace. Tohle mě najednou přimělo k úvaze, že Bůh, náš nejvyšší šéf, má snad pro vesmír rozsáhlý strategický plán, ale prostě nemůže být všude současně. Část z něj možná ano, ale jeho energie se v určitých chvílích soustředí do určitých bodů. Bůh v podobě ředitele má plné ruce práce. A tyhle ruce má asi často svázané v důsledku všech těch výkonných i nevýkonných úloh, které musí po celém vesmíru zastat. Možná nás sem umístil, abychom mu pomáhali firmu vést - abychom se postarali o běžný provoz. Jako všichni ředitelé se může dopustit chyb a některé chyby udělají v jeho jménu zaměstnanci. A pak nastávají všemožné potíže: zemětřesení, požáry, choroby či dokonce neovladatelná auta. Něco z toho je přirozené a nevyhnutelné, něco se plánuje a je to projevem zla, něco se zcela vymyká vysvětlení - a otázky po důvodech, kterými jsou tyto věci podloženy, snad zůstanou navždy bez odpovědi.“
„Děti nestojí o věci. K tomu, aby je chtěly, je nutíme my. Děti chtějí lásku. Chtějí čas. Tolikrát jsem od syna slyšel, ať si s ním jdu hrát, ale neslyšel jsem od něj ani jednou, abych mu koupil poníka. Žádost o poníka možná zazní jen tehdy, když si naše děti toužící po lásce, něze a pozornosti najedou uvědomí, že nic z toho nedostanou od rodiče, který je příliš zaměstnaný plánováním šťastné budoucnosti - jenže pokud není šťastné naše teď, nebude šťastné ani někdy.“
Kniha Pršení je super, tati! v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 78x |
ve Čtenářské výzvě | 13x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 87x |
v Chystám se číst | 63x |
v Chci si koupit | 8x |
Ze začátku mě kniha kniha bavila, ale opravdu asi 50 stran. Ano je to smutné téma a každý o někoho v životě přijde, já sama během jednoho roku přišla nejprve o babičku, pak o tatínka a nakonec o dědečka, ale nepotřebuji z toho psát hned knihu.
Přišlo mi že autor píše pořád dokola to samé, ale trochu jinak sepsané. Myslím si že by to bohatě stačilo na polovinu stránek maximálně.