První láska, poslední pomazání přehled

02.03.2024

Tak jsem se moc nepobavil byla to spíš nuda

První povídka (Prostorová geometrie) povedená, druhá hrůza, třetí ještě větší. Končím.
Nejde vůbec o způsob psaní, umělecký dojem, ne ne, prostě ten obsah mi nedělá vůbec dobře, možná to souvisí i s věkem. Anebo zrovna teď mi tohle prostě nesedlo. Třeba před pár lety bych řekla, jo šokující, ale dobrý...
Zrovna nyní to ale pro mě překročilo mou osobní čáru snesitelnosti, kterou má každý asi nastavenou jinak; v době kdy na mě vyskakují mrtvé a zneužité děti z médií, se nemusím tím samým ve volném čase bavit. I v detektivkách se snažím dětem jako obětem vyhýbat, tady jde ale o něco úplně jiného, smrt a zneužití jsou pointy povídek, a to jsem prostě nebyla schopná vstřebat. Tím neříkám, že je to špatné, možná právě naopak. Pro mě to ale v téhle chvíli ke čtení nebylo... Nic proti autorovi, jeho Pokání bylo výborné.
Takhle, a možná ještě víc, mě kdysi sebral „Ostrov Sukkwan“ Davida Wanna, to je kniha, po které jsem nebyla schopná usnout; tak hrůzná, tak silná, tak skutečná, nebo tak skvělá, vyberte, jak kdo cítíte...