První obrázky přehled

17.10.2020

Komentář není třeba :-), stačí si přečíst pár veršů:

V
Nebe déšť jako mladé víno stáčí
pro hrdla stromů, co jich je.
Na zdraví tedy — i když nevím na čí?
Na zdraví třebas této aleje!

Dva zmoklí blázni zrovna tudy kráčí.
On říká jí, že obejmul by svět!
A ona jemu zas, ať ji obejme radši,

že mohla by mu jinak uletět,
a svět — ať počkat ráčí!

Jak sám jsem byl v té chvíli na světě!

XI
Jak víno čistý vzduch je v zimě.
A vítr tedy připíjí mně,
až třaská pohár jiskrný!
Tak užíváme celé dny,

krystalky ledu na dně číší.
A když se potom vítr ztiší,
slýchávám tlouci srdce své

a všechno, co se žene tepnou.
Ze zavátých brázd s křikem vzlétnou —

v sněhu schoulené koroptve.

18.02.2020

Můj obdivovaný Oldřich Mikulášek

Na cestu

Zachyť tuto chvíli, pozdrž tuto chvíli,
prodluž tuto chvíli, vyslyš tuto chvíli,
má přítelkyně i příteli můj milý,
odkudsi známé do duše vám zní-li.

Možná že prudká je, a možná teskná, smutná,
a slovo jestřábí z ní možná někdy chutná
krev jako z křídel bílých, ale je

každičká z toho vezdejšího žití,
tak jako příboj zase z vlnobití --

a srdcem ať vám aspoň trochu zachvěje.

Tyto verše mluví vlastně za mne. Nevím co bych ještě dodala.

Čtenářská výzva 2020 - 14. Kniha básní