První pravidlo komedie Normana Foremana přehled

25.10.2024

(SPOILER) Obálka je naprosto nudná, ovšem co si měl grafik počít s takto dlouhým názvem knihy? A mám-li něco vytknout, tak právě ten bych zkrátila.
Román je vyprávěn v ich formě jednak samotným Normanem, potom jeho maminkou Sadie. Autorka hezky vystihla způsob uvažování jedenáctiletého dítěte, v druhé půli knihy byly navíc Normanovy kapitoly v mnohém zábavnější. Sadie se, zcela pochopitelně, většinu doby utápěla v pochybách a obavách.
Příběh začíná strašně smutně a bezútěšně. Vzbudilo to obavy, že ze špatného to zamíří do ještě horšího, což bych opravdu mizerně nesla. Na druhou stranu i ty truchlivé události byly podány nesmírně čtivě, začetla jsem se na prvních stránkách a román slupla jako malinu.
Postavy byly vykresleny dokonale, každá měla osobitou charakteristiku a hloubku. Dialogy působily uvěřitelně, a navzdory smutnému osudu probleskl textem občas povedený vtípek. Obzvlášť pěkně byl vykreslený Jax, který, ehm, vlastně už nebyl.
Celý podnik cesty do Edinburghu zvedal postupně a přirozeně temný příkrov zoufalství, takže jsem v duchu zvrácenosti očekávala strašlivý, srdceryvný závěr. Tímto dávám palec nahoru za věc, která mě překvapila nejvíce. Od poslední čtvrtiny nabere pomalý proud vyprávění, prokládaný velkou spoustou úvah a pochybností, na obrátkách. Při Normanově výpravě za záchranou Jamese ze sušičky jsem zapomněla na okolní svět. Úplné zakončení osudů hlavních hrdinů bylo – prostě dokonalé. Nesklouzlo ani k přeslazené kýčovitosti, ani k drásavé bezútěšnosti. Jedna z nejlepších knih, které jsem poslední dobou četla. Případné označení za lehké, zábavné čtivo považuji za zásadní nepochopení tíživých témat, které řešila. Ano, nepadaly přitom šroubované věty, ani hlavy z krků, ale o to bylo celé poselství uvěřitelnější a hlubší.
Zajímavá, hluboká, zábavná, čtivá a moudrá kniha. Vřele doporučuji.