První rok dítěte přehled

Tuhle knihu si můžete dneska přečíst fakt jen pro hodně hořký pobavení.

Na tomhle poli naštěstí došlo ve všech směrech k obrovskejm změnám v doporučenejch přístupech, na základě toho, co se vlastně vědecky o dětech zjišťuje. Žádná tradovaná domněnka, že dítě má bejt v roce bez plen, protože prostě se to tak dělá pár generací a jsme líný vyvářet plíny, takže budeme dělat všecko proto, abychom to dělat nemuseli. (A ruku na srdce, stejně to většinou neplatilo, jen si ty chudáci matky musely myslet, jak jsou neschopný.)
Neinspirujte se naprosto ničím. Radama ohledně stravy, péče o zdraví, plenkový péče, výchovy (!!!), celkově chápání světa a potřeb dítěte, všecko je TOTÁLNĚ mimo. Respektive v duchu žádoucí přeměny jakýhosi člověčího tvora ve stádního, nepřemejšlícího, necitovýho, natož empatickýho, ale zato především pracujícího, za každou cenu konformního, poslušnýho jedince z davu, kterej prostě možná odpovídá socialistický představě nesvobodný společnosti, ale určitě ne představě jaksi "dobrýho člověka" obecně napříč kulturama i časem, natož aby odpovídal potřebám a nárokům soudobý společnosti.
Stálo by za to největší jobovky z knihy vyfotit a k pobavení sdílet. Jako příklad demence a nelogičnosti, kterou kniha oplývá, můžou posloužit příspěvky na téma jesle. Jesle jsou naprosto v pohodě, vůbec se nebojte, že tam bude vaše dítě nějak strádat, však kolik z vás matek má za sebou tolik praxe a let vzdělání na děti :D? Děcka ten KOLEKTIV přece potřebujou, aby mohly ve dvou měsících řvát zádech v postýlkách sborově a nýbrž osamoceně:D! V jeslích se často napraví to, co doma rodiče pohnojej ve správný drezuře ve výrobě socialistickýho panáka (megafuj!). Ale jen tak mimochodem, jak kniha vzápětí zcela překvapivě uvádí, psychologové u nás i v zahraničí potvzujou, že děti odkládaný na ehm "delší dobu" do kolektivních zařízení strádaj nedostatkem citovýho vztahu, což se provuje různejma poruchama vývoje a i za dlouho. Takže vlastně dítě potřebuje i projevy lásky a citovej vztah, v prvních měsících, ba prej "asi" až do roka potřebuje hlavně mámu, kterou nemůže nahradit žádná instituce. Ale to jen tak mimochodem, protože jinak jesle foreva!
Ze čtení vás pak už nadobro musí vyléčit příspěvky o "výchově", která pochopitelně začíná už od porodnice. V hlavních rolích výchovnejch metod hrajou: nechat řvát, občas pomuckat, ale jen když je dítě "hodný", jinak ignorovat, a to i když ječí tak, že je už modrý a nedejchá, dyžtak proplesknout mokrým hadrem (jako opravdu, nepřehánim). Dítě prostě musí vědět, kdo je tady pánem. Co na tom, že mimino je x měsíců jen takový pudový zvířátko, který má jedinej pořádnej komunikační prostředek - pláč. Pokrokovej socialismus boří i tyhle miliony let zakořeněný pudy. No hlavně, aby vás nenapadlo ho vzít do ruky! Dobře vedený dítě nebrečí, natož aby se vztekalo (tragikomickejmegaLOL!). Brečet dítě může jen když má mokrou plínu, nebo hlad - i když to jen do jistý míry. Potřebu jídla neurčuje dítě, ale samozřejmě tabulky! No a mateřskej pud taky pohřběte někam hluboko, protože ten nám brání z pozemšťana vyrobit tu správnou zeleninu.

Vlastně má smysl to číst, abychom líp pochopili lidi a jejich problémy od určitejch ročníků dál do minulosti. A vliv je bohužel patrnej i dodneška. Stačí se podívat na divadlo jménem koronáč, jak málo stačí k obalamucení lidí, jak nejsou schopný samostatně a kriticky uvažovat, bojovat za to, co je správný, a co opravdu chtěj - a aspoň i to uvědomit, jak jsou radši pohodlně poslušný.... A abychom si sakra vážili tý nedokonalý doby a místa, kde žijem, který nám ale umožňujou vychovávat děti na základě o dost lepších informací. Není to žádná sláva, pořád nás propaganda hodně ovlivňuje, ale když člověk osvobodí svou mysl, může žít relativně dost svobodně. A vlastně taky proto, abychom měli vždycky pokoru a vůli ke kritičnosti, protože každá doba hlásá nejvíc vědecky a zaručeně správně, byť hlásá i spoustu blbostí. Jako fakt z toho dost jímá úzko...