Psohlavci přehled

09.02.2025

Kniha Psohlavci mi v knihovně ležela už dlouho, ale nakonec jsem volila audioknihu, protože do tištěného textu jsem se za boha nemohla začíst. A přitom mi tohle přijde jako taková klasika, kterou jsem prostě chtěla mít přečtenou.
O příběhu W. M. Lammingera, zvaného Lomikar, a Jana Sladkého Koziny asi spousta z nás už dřív slyšela ("Lomikare, Lomikare, do roka a do dne!" asi známe všichni?), ale detaily jsem už moc neznala. Kniha samotná mne bavila, ten boj lidí proti vrchnosti obecně mi přijde jako vděčné téma a tady se toho čtenář docela dost nabaží.
Některým čtenářům možná nebude sedět chodské nářečí, které tu autor použil, ale mně to zas tak moc nevadilo. S čím jsem měla ale trochu problém, bylo větší množství postav, ve kterých jsem se jednoduše ztrácela, tak ten poslech byl pro mne občas poněkud chaotický, protože jsem si nebyla vždy jistá, o kom je řeč.
Nakonec tedy průměrné hodnocení. Jsem ráda, že konečně mám tuto klasiku "pokořenou", ale asi to není nic, k čemu bych se nutně potřebovala vracet. Od Jiráska raději upřednostňuju Filozofskou historii.

13.01.2025

Tuhle knihu mám moc rád. Je to asi i proto, že to v mládí to pro mě byla kniha dobrodružná. Moc jsem fandil Kozinovi a jeho druhům v boji za svou svobodu. Při každém novém čtení jsem doufal, že tentokrát to skončí jinak. Tedy lépe, že Jan Sladký Kozina přežije. Žel kniha končila stále stejně, a tak jak jsem si ji tehdy oblíbil, tak ke mně vzbudila i sympatie k tomu kraji, k Chodsku. Asi i díky tomu sugestivnímu Jiráskovu vyprávění, tam stále cítím ten duch těch Kozinů, Přibků, Syků, Hrubých, Jiskry Řehůřka, a všech těch dalších. I když tuším, že už to dávno není pravda. Ale proč si neuchovat nějakou tu špetku tajemna a fantazie...